"Beze jmenná" - Kapitola 3.

16. march 2013 at 15:25 | Claire Drayen. |  "Beze jmenná"

Kapitola 3.



Dnešek je úplně obyčejný den. Právě mířím do školy. U nás ve školách je zaveden jakýsi systém. Všichni příchozí mají kartičku, díky níž se dostanou do budovy. Její systém je ale ještě rozsáhlejší. Už od narození je každému z nás přiděleno číslo. To se pak používá úplně všude, nejen ve škole. Stát tak má přehled o všech. Jakmile někdo zemře, jeho číslo se uvolní a je přiděleno někomu dalšímu. V přední řadě potomkovi. Jakmile vstoupíte, vaše jméno nehraje roli. Tady se měním z Lesen na 81215.
Samozřejmě hned vrážím do nějakých studentů z vyššího ročníku. Nesnáším jejich tupé a vyčítavé pohledy, jako kdyby jim se to nikdy nestalo. Jdu chodbou která se pomalu vyprazdňuje. Zatáčím do prava a jdu do své třídy. První hodinu se neděje nic zajímavého a ani tu druhou. Však to znáte. Ne že bych školu nenáviděla, vlastně mi nevadí. Nemám ji nejradši ale nevadí mi. Beru ji stejně jako náš dům, prostě další místo, ve kterém trávím polovinu svého života. Až třetí hodinu se střetám se svou kamarádkou. S ní a s Shoenem se bavím nejvíc. Neříkám, že nemám víc přátel, ale tihle dva jsou nejlepší i když by jste řekli že se na první pohled neliší od ostatních.
"Cathie" říkám a usmívám se na ní. Doopravdy se jmenuje jenom Cath, ale občas jí nazvu touhle zrobnělinou. Nesnáší to, ovšem mě baví jí takhle škádlit.
"Kde jsi byla? Měli jsme se přece sejít už ráno, zapomnělas?" podezíravě se na mě kouká, ale stejně se usmívá. Nikdy nikomu moc nic nevyčítá. Jeden z rozdílů mezi námi dvěma.
Jenom krčím rameny a jdu do třídy. Cath samozřejmě hned za mnou. Okamžitě spatřím Shoena v jedné ze zadních lavic. Jdu k němu a zaplouvám do lavice před ním, přičemž ho zdravím. Cath si sedá vedle a nespouští ze mě zrak, zatímco si pokládám sešit na lavici. Není to sešit z papíru, ty už nevyrábíme, protože je při tom zapotřebí kácet stromy. Jsou to jakési elektronické. Jinak je to klasickému sešitu hodně podobné.
"Mluv už, chceme slyšet všechno" naléhá na mě Cath. Líně se na židli otáčím abych na oba viděla. Těkám z jejích očí na ty Shoenovi. On v nich má taky jistý zájem ale ne takový co ona, protože takový nemá moc maaiů (lidí).
"Prosimtě a co chceš slyšet? Další falešné zprávy o lidech? To tě to baví? Vážně?" koukám na ni s povytaženým obočím.
"Jasně a proč by ne? Zajímá to všechny, copak sis nevšimla? Nechápu, že dcera takového důležitého muže v oblasti vědě o lidech jako je tvůj otec, nemá o lidi zájem..." hledí na mě, jakoby to pro ni bylo největší zklamání.
"Právě že všimla..." říkám nezajímavě a prohlížím si své boty.
Do té doby, než jsme lidstvo objevili, všechno bylo jako na Zemi. Vědělo se o tom, že nejsem ve vesmíru sami a v průběhu let a vývoje techniky se po tom čím dál více bádalo. Když Zemi objevili, stali se na tom závislými. Měli potřebu vědět o nich každičký detail, opravdu každý. Od té doby se o ničem jiném nemluví. Ve zprávách spíše narazíte na zprávy ze zpráv lidí, ale to že se tadystalo něco důležitého, to nemají žádná media potřebu sdílet.
"Jestli tě to opravdu tak nadchne..." trochu se stišuji.
Mě to doma táta říká, ale většinou je to celkem tajné a tak nechci mít problémy že po škole šířím nějaké zvěsti.
"Chystají se přivézt sem člověka."

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama