"Beze jmenná" - Kapitola 4.

16. march 2013 at 15:26 | Claire Drayen. |  "Beze jmenná"

Kapitola 4.


Všichni obědváme. Za celou tu dobu Cath nepromluvila. Nevím jestli je tak v úžasu, že zapomíná dýchat, nebo jestli je naštvaná, že jsem to neřekla dřív i přesto jak moc dobře vím, že jí na tom záleží, a nebo k tomu prostě nemá co říct. První úvaha je asi nejpravděpodobnější.
Shoen se k tomu taky nevyjádřil. Ale aspoň se mnou mluvil. Strkám si do pusy další sousto, když Cath něco vyhrkne, skoro se zadusím.
"Jak moc dobře to víš? Teda, jaká je pravděpodobnost, že to uskuteční a co s tím člověkem tady budou vůbec provádět -" říká to rychle že dřív nestačím zareagovat, jen na ní zírám s otevřenou pusou.
"Hele, zadrž jo?! Vím jistě že to udělají, protože jinak by o tom doma ani nemluvil. A zbytek ... nemám ponětí. To že je to můj otec ještě neznamená, že jsem nejinformovanější osoba na planetě, jasný?" říkám to asi až příliš rozhořčeně.
Museli jste si všimnout, že mi jsou lidé celkem ukradení a jestli ne, říkám to teď. Mám vážně dost všech těch věcí kolem nich. Vlatně ani nevím čím to je, že je mi to tak odporné. Táta z tohohle mého odsuzování vůči lidem taky není zrovna nadšený. Ne že by mi to vadilo. Ale zase si nemyslete že jsem bůhvíjak bezcitná, tak to není. Spíš nemám k rodičům respekt, jak by to řekla polovina naší rodiny. V tom se taky mýlí. Všichni do jednoho.
"Poslyš, musíme se o tom bavit celý den? Jasně je to zajímavá zpráva, ale co to nechat na tu dobu až se to vážně stane?" vkládá se do toho Shoen a hledí nejdřív na Cath a pak na mě, jako by to byla i moje chyba.
Po zbytek dne už o tom nepadlo ani slovo.
Po škole jsem odmítla to, aby mě ti dva doprovodili. Obvykle chodíme společně i přes to, že oni musí kvůli mě obcházet tři bloky. Jdu po úzkém chodníku se vpřímenou hlavou. Baví mě koukat kolem, i když bych neměla. Tedy není to trestné, to spíš ty pohledy lidí, které si za to vysloužíte nejsou zrovna dvakrát příjemné. Vcházím do našeho domu. Bydlíme tu teprve dva roky, ale stejně je to tu příjemnější než ten ve kterém jsme přebývali před tím. Taky je tu víc místa a tak už nemá moje starší sestra na co nadávat. Mám ještě mladšího bratra.
Ani si nesundávám boty, prostě jdu nahoru po schodech do mého pokoje. Není to nic velkého a ani přepychové, ale cítím se tu nejlépe, tedy pokud se nepočítá ještě jedno místo. Sedám si k jedinému oknu, které tu je. Je zasazeno hlouběji do zdi a před ním mám pár matraček, přesně aby se tam vešli. Koukám ven. Zase sleduju lidi na ulici, která vede kolem domu a táhne se z kopce dolů. Lemuje jí spousta dalších domů, zrovna takových jako je ten náš.
A v tom tichu slyším jak někdo otevírá vchodové dveře. Ten někdo jistě neví že není doma sám. Nevěnuju tomu pozornost dokud nerozpoznám tátův hlas. Baví se s někým po telefonu. Potichu vstávám a pár kroky přiskakuji neslyšně ke dvěřím, na které ne následně tisknu.
"Jste si naprosto jist?" slyším otce.
"A co budete dělat? Vím, že k tomu nemám pravomoc ale ... jistě rozumím. Myslíte že zasáhnou? Že na nás zaútočí?" táta se odmlčuje a já krčím obočí a trochu i špulím rty aniž bych si to uvědomovala.
"Samozřejmě. I já vám pane." zavěšuje. Přechází dole po pokoji, zřejmě do kuchyně.
Přemítám celý ten rozhovor v hlavě a přemýšlím co ta slova znamenala. Kdo by na nás asi útočil? Objevili snad novou civlizaci? Neřekla bych. Takže odpověď na mou otázku je jasná.
Jdu dolů po schodech, jakobych si až teď všimla že dorazil domů.
"Nazdar." usmívám se na tátu, který si zrovna nalévá kávu z konve. Přecházím k lednici a beru si limonádu.
"Ahoj, jak bylo ve škole?" obvyklá otázka rodičů v čas odpoledne.
"Ušlo to, ale jinak nic zajímavýho. Co ty v práci?" otvírám pití a podívám se na něho. On zas kouká na mě, ale tak zvláštně. Je na něm poznat jak je z té otázky překvapený. Nikdy se ho na to neptám.
"Nic nového a nic co by stálo za řeč." usmívá se na mě. Kdybych nevěděla že lže ani bych to na jeho očích nepoznala, ale takhle to vím dobře.
"Tak fajn." taky se falešně usměju a jdu zas do pokoje.
Pak večer, ještě než usnu nad tím přemýšlím. Že by o nás lidi už taky věděli?

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama