"Beze jmenná" - Kapitola 13.

4. april 2013 at 20:25 | Claire Drayen. |  "Beze jmenná"

Kapitola 13.



Myslím, že každý někdy čekáme něco víc. Máme pocit, že nezapadáme a že nepatříme tam, kde žijeme. Možná že se nemýlíme. Poslední týden převzal tenhle pocit vládu i nade mnou. Chci prožít něco víc, něco, co není tak obyčejné. A teď mám možnost, ale namísto toho, abych ji pevně uchopila se jí bojím.
Stojím na autobusovém nádraží. V ruce kufr a na zádech batoh. Na sobě mou obvyklou mikinu, která jakoby mě ujišťovala, že se nic nemění. Otáčím se na hloučky lidí stojící na kraji chodníku. Loučí se se svými příbuznými zatímco já tu stojím a hledám známou tvář. Rodiče tu někde jsou, akorát šli zařídit jakési papíry. Zvláštní spíš je, že tu není Cath ani Shoen. Musejí přijít. I když, nejspíš by bylo lepší kdyby se neukázali, třeba by to pro mě bylo lehčí. Kdosi mi bere z ruky zavazadlo, ale já si ho nevšímám dokud na sobě necítím naléhající pohled. Kouknu na něj. Je to obyčejný muž, který se stará o moje zavazadla a i o ty všech ostatních. Vztáhne ke mě ruku.
"Ten batoh" ukáže.
"Ten si beru dovnitř" odmítnu ho a otáčím se zase zpět. Ve škole bylo řečeno, že odjíždím na venkov za známými, ale pravda je, že jdu do nějakého výcvikového tábora. To je ale spíš to, co jsem si ze všech těch řečí přeformulovala. Mám se tam naučit zodpovědnosti, Ali to přirovnala k výcviku vojáků. Už vážně začínám věřit tomu, že nikdo nepřijde, že mě tu nechají. Rozhlížím se, ale namísto očekávaných obličejů tu stojí on a měří si mě pohledem. Chvíli na něj strnule koukám a někde hluboko uvnitř mám zmatek. Jak se vůbec opovažuje sem přijít? Mám chuť k němu jít a jednu mu vrazit. Ne to bych neudělala. nebudu si ho vůbec všímat, tím nejlépe dokážu, že pro mě vůbec nic neznamená. Už ne. Chci uhnout pohledem, ale jeho oči se vpíjejí do mých, což mě ochromuje. Koutkem oka vidím pohyb směřující ke mě.
"Přišli jste" kouknu na Cath a ta mě obejme. K mému překvapení i Shoen, ale nepůsobí to zvláštně, ne tak jak bych si myslela. Ronnieho ignoruju, dělám že tam není.
"Slib, že se vrátíš. Že se vrátíš a už nikdy neodejdeš." podívá se na mě Cath. Má lehce červené oči, nedivím se jí. Při pohledu na ně mi také slzí oči. Někdy se ani nechová jako člověk, o kterém by jste řekli, že je moje nejlepší kamarádka. Jenže to jí vůbec neznáte.
"Slibuju" neváhám a jí se vyřikne první slza.
"Přestaň" napomenu jí. Usměju se a stisknu jí ruku. Vidím už i rodiče s mou sestrou, ale nějak se ke mě nehrnou, nechávají mě s přáteli. Najednou se nechci takhle loučit. Nechi se loučit se vším co znám nebo co mám ráda. Nemůžu to nechat takhle za sebou. Nakonec přistupuje moje mamka.
"Lesen" osloví mě opatrně. Vypadá úplně jako Cath, ten pohled. "Už se bude odjíždět." Chci si zachovat svou hrdost, ale co si nalhávám, nedokážu to. Nejsem tak silná, za jakou jsem se vždycky měla. Cítím na stváři vlhkou stopu, kterou tam zanechává první slza. Připadám si bezmocná, ale taky se cítím trochu trapně. Naštěstí když se rozhlédnu, málo v jakém hloučku to vypadá jinak. Všichni odjíždí tam kam já, ale nikdo ze stejného důvodu, což mě od nich silně odlišuje.
Skupinově se objímáme. Já, Cath, Shoen, mamka, Ali, jen otec zůstává dál, ale pokládá mi ruku na rameno. Třeba nechce abych odjela. Podívám se mu do očí, on mi pohled oplatí. Ne, opravdu nechce abych odjela. To mě přesvědčuje, že to celé zvládnu.
Nastupuju do vozu a otáčím se za nimi. Ronn tam stále je. Vzhlédnu k němu tím nejsebevědomnějším pohledem. Neusmívám se. Jsem smířená se vším co mě čeká. Asi proto, že skutečně beztak nevím co to doopravdy je. Jdu do zadní části vozu, ostatní ignoruju. Vytahuju sluchátka z batohu, který si následně pokládám k nohám a kouknu ven z okénka. Kouknu na město, kde jsem prožila tolik věcí. Cítím slabé trhnutí, dáváme se do pohybu.
Ještě před hodinou jsem byla úplně prázdná. Nic jsem od sebe neočekávala, jen jsem se snažila smířit se s budoucností, což mě ještě víc zmátlo. Ale teď, teď cítím, že jsem připravená. Dokonce se možná těším.
Zavírám oči a představuju si, že nic nevážím, že jsem volná. Třeba vážně jsem. Třeba jediné co mě drželo v poutech bylo tohle město a lidi. Ale zapomenout na ně? Nikdy.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Unicorn. Unicorn. | Web | 4. april 2013 at 21:11 | React

Přečetla bych si, to, ale jelikož je to 13. kapitola a já nečetla předchozí kapitoly, tak by to bohužel nemělo cenu. Ale mám o víkendu v plánu, podívat se na blogy. A číst si něco, takže možná zavítám i k tobě. :)

A ta otázka "Kde to pořád bereš?". Přemýšlela jsem nad tím, už jednou, proč vlastně mám tolik nápadu a kde přichází. Bude to tím, že si všímám maličkostí, článek co jsem přidala dnes (před chvílí), na ten jsem narazila náhodou. V myšlenkách, mi totiž neustále koluje, jaké to je mít někoho rád, on má rád vás, ale okolnosti vám to nepřejí. Může to ovlivňovat zdraví, okolí, rodina. A tak jsem na to napsala článek. Na to, jak je těžké být sám sebou, když tady není nikdo, kdo půjde s vámi ve vašich šlépějích.
Kromě toho, ti děkuju za skvělý komentář. A pochvaly, moc pro mě znamená, když se někdo volně vyjádří. :)

2 Unicorn. Unicorn. | Web | 4. april 2013 at 21:30 | React

Děkuju ti moc. :) Ale i když jí dočteš, tak si stejně nakonec najdeš něco nového, řekla bych. :) Právě v tom, to je, i kdyby si přečetla po THG dalších 20 knížek, nakonec se budeš vždycky vracet k té první. :)

3 Charlleen Charlleen | Web | 5. april 2013 at 16:51 | React

krásnej blog :O ^^

jinak, můžu tě poprosit o hlas? :)
http://ian-somerhalder.blog.cz/1303/cbs-5-kolo-finale
zoufale potřebuju hlasy ^^ :D
jsem tam s Ianem :) děkujuuu :) předem :)

4 N. N. | Web | 5. april 2013 at 17:00 | React

To je taaak dokonalý^^
Víš, co na tvejch povídkách nejvíc obdivuju? Že tam píšeš takovou spoustu myšlenek a různejch přirovnání, je to nádherný:)
Jsem zvědavá, jak se jí tam povede. To se ale určitě brzo dozvím:)

5 Lour Lour | Web | 5. april 2013 at 18:27 | React

Je to fakt skvělé! Máš talent ;) Musím si jít přečíst předchozí díly.. :DD Těším se na další díl. :) Jinak máš úchvatný vzhled! <3 Určitě tady nejsem naposled ;)

P.S. Jenom taková drobnost. Máš tam pár překlepů, ale to se stává každému.. ;) Myslím, že to neškodí na té úžasnosti této povídky ;)

6 ~Aria ~Aria | Web | 5. april 2013 at 20:10 | React

To už je 13. díl :O ? tak to mám co dohánět :D. jakmile budu mít čas, dočtu i ty předešlé kapitoly :)).

7 boo boo | Web | 5. april 2013 at 20:49 | React

Řeknu ti to na rovinu. Tohle je 13. díl a nečetla jsem předchozí,takže nemá cenu psát jak je to úžasný když stejně nevím o čem to je.
Ale jednu věc ti můžu říct i po přečtení téhle části. Máš opravdu talent!:3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama