"Beze jmenná" - Kapitola 14.

20. april 2013 at 15:05 | Claire Drayen. |  "Beze jmenná"

Kapitola 14.



Probouzí mě tlumené kroky, které se ozývají střídavě z jednoho konce chatky a z druhého. Jako jsem to měla ve zvyku domu, nejdřív se kouknu ven z okna. Stále znatelné mokro po celonočním dešti doplňuje ještě nízká mlha, která se dotýká konečků trávníku. Cítím na sobě něčí pohled, kroky ustanou. Otočím se na druhou stranu a v dívce s odrůstajícími blond vlasy, modrýma očima a tenkými rty poznávám Sheilu. Kouká na mě, jak se válím v posteli a pak se odvrátí. Pomalu se zvedám a sednu si na okraj. Zamžourám na hodinky ležící na parapetu. Je teprve 6:10 hodin ráno.
"Jak dlouho tam budeš ještě sedět a jen hloupě zírat?" zeptá se mě nakonec, zatímco si navléká tričko s dlouhým rukávem.
"Měla bych snad někam pospíchat?" pohlédnu na ní, i když vím, že nejspíš bych měla a takhle jsem se udělala ještě hloupější.
"Tys nečetla rozpis?" zeptá se nepřítomně. Promnu si oči a pak hrábnu pod postel pro svou tašku. Nahmatám první mikinu, která mi přijde pod ruku a navléknu si ji na bílé tílko, ve kterém jsem spala.
"6:20 - ranní běhání" řeknu, aby věděla, že úplně mimo nejsem. Vstanu a natáhnu si tříčtvrteční přiléhavé tepláky.
"Šikovná" řekne trochu povýšeně a vyjde před chatku. Něco mi říká, že jestli se bude takhle chovat dál, dlouho s ní v jedné místnosti nevydržím. V rychlosti si nandám boty a vyběhnu ven, zatímco si vlasy stahuju do pevného drdolu.
Zdá se, že téměř všichni už jsou venku nastoupení a rozcvičují se, ale naše vedoucí Suzanne se ještě neobjevila. Pohledem vyhledám Sheilu, někteří se seskupili do malých part, ale ona zůstává opodál a protahuje se sama. Nejspíš tu taky nikoho nezná. Teprve teď si všimnu, že jsem vyhrábla červenou mikinu a šedé tepláky. Nic nápadnějšího než červenou jsem si vzít nemohla? Začnu si protahovat krk, když přichází vedoucí. Není to ale Suzanne, je to nějaký muž, rozhodně starší, vypadá tak na 30 let.
"Tak fajn, dobře že neleníte. Jdeme." jeho hlas je dost výrazný, a tak na nás ani nemusí nijak křičet a všichni se za ním klusem rozběhnou, včetně mě. Nedá se říct, že vybíháme z areálu, ani si nedokážu představit, jak je rozlehlý, spíše vybíháme z jedné jeho části. Cítím štípání v boku, jehož zahojení bude mým odhadem trvat ještě 14 dní. Nechci běžet mezi posledními, tím bych mohla ukázat na svou slabost a upozornit na sebe. Jenže já slaboch nejsem, ani když jsem v nevýhodě. Takticky se zařadím za střed celé běžící skupinky, a abych nemusela vnímat neustálou bolest, zaryju svůj pohled na zátylek tmavovlasého kluka přede mnou. Vnímám každý krok, chvíli se zdá, že běžíme jako jednotka, ale vzápětí běžíme neuspořádaně a každý jinak. Srovnávám svoje tempo se skupinkou dalších, kteří mě obklopují, protože sama si to svoje najít neumím. Probíháme rozlehlým krajem, někde jsou nízké budovy, jinde vysoké zdi, takže nevím, co je za nimi. V dálce vidím pohybující se tečky, první co mě napadne je, že je to další skupinka. To mě vede k tomu, kolik nás tu dohromady je? Je to tu velké, nepochybuju o tom, že jsme tu jediní. Blíží se k nám a my k nim, běžíme po stejné trase, i když opačně. Míjíme se s nimi a já se neudržím zvědavosti. Jsou starší než my, o dobré 3 roky určitě, možná víc. Anebo tak jen vypadají. Kluci mají pevné kroky, jsou svalnatí, dívky mají široká ramena a tiché kroky, jako srnky. To oni se pohybují jako jednotka, ne my. Běží všichni stálým tempem a fascinuje mě, že i dech mají jeden jako druhý. Nejsem jediná, kdo se za nimi otáčí.
"To byla starší kategorie, přijeli asi před dvouma rokama." řekne náš trenér nezáživně, i když s jistou mírou pobavení, když výrazy některých z nás.
"Když se nebudete flákat, dotáhnete to tak daleko taky," někteří si začnou něco špitat, včetně kluka přede mnou "tak přidáme, ať nepřídem pozdě na snídani." dodá a zrychlí, všichni ztichnou a zavěsí se na něj, jakoby je skupinka starších nějak osvěžila a dala jim odhodlání. Já se sotva držím, svou pravou ruku dám trochu níž, v reflexu chránit si zranění, které se ozývá čím dál nesnesitelněji. Polknu a snažím se to překousnout.
"V pohodě?" slyším tlumený hlas za mnou, otočím se. Zachytím starostlivé, ale vlídné oči nějaké dívky, jejíž vlasy jí sahají sotva na ramena.
"Jasně" odvětím, jen krátce se na ní usměju, zvednu svou ruku zpět do normální pozice a otočím se zpět.

Zpátky v táboře se v chatce znovu střetávám se Sheilou, ale z mysli mi nejde tvář té dívky, která běžela za mnou. Nemám pro to žádné odůvodnění. Se Sheilou si nic neřekneme, každá se tiše převlékneme a já vyrazím do jídelny, kde si čtu dnešní rozpis. Chci se toho o tomhle místě dozvědět víc, takže jsem ráda, když na konci listu papíru čtu "Informační schůze v jídelně hned po večeři - 18:30".
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 amy. amy. | Web | 20. april 2013 at 15:54 | React

Túto poviedku som nečítala od prvej časti, ale hneď ako som si prečítala prvé vety tohto článku, idem to napraviť. :)

2 N. N. | Web | 20. april 2013 at 16:48 | React

To je zase tak nádherně popsaný^^
Já si nedokážu představit sebe na jejím místě...někde bych se tam asi ztratila.
Ale připomíná mi to situaci, když jsem přijela na adapťák:D

3 Anyy Anyy | Email | Web | 20. april 2013 at 17:29 | React

Nádherná, prostě už k tomu nemám co dodat, strašně se mě tvoje povídky líbí.

4 Jass Jass | Web | 21. april 2013 at 14:07 | React

Akože, dokonalé ako vždy, ten štýl písania, ten dej, všetko také dokonalé... Nemám slov..;))

Mimochodom, na blogu http://lacontest.blog.cz je prvé kolo Look Around, prihlásila si sa, takže dávam vedieť :)

5 Peťula** Peťula** | Web | 21. april 2013 at 14:52 | React

Ahoj na blogu budu mít SONJF + bleskovku, pokud chceš zapoj se, víc info. tady → http://petulapetula.blog.cz/1304/sonjf-bleskovka-informace

6 the lizz. the lizz. | Web | 21. april 2013 at 15:22 | React

boží tyjo!.) máš talent fakt.)

7 -A, Adell -A, Adell | Web | 21. april 2013 at 18:29 | React

nádherný, jsi fakt talentovaná:)

8 ~Aria ~Aria | Web | 21. april 2013 at 19:54 | React

wow, krásně napsaný to je:) máš talent:), nemůžu se dočkat dalšího dílu:)^.^

9 TeSs TeSs | Web | 21. april 2013 at 20:10 | React

Je to fakt krásný moc se mi tato povídka líbí :)

10 Finny Decode Finny Decode | Web | 21. april 2013 at 20:23 | React

Teším sa na ďalšiu kapitolu ! :) Tento príbeh ma dosť zaujal :)

11 violeta. violeta. | Web | 21. april 2013 at 20:23 | React

Když sem přečetla první větu bylo to jakobych četla nějakou knížku. Fakt. Taky píšu povídky a knížky, a mám už s psaním nějaký zkušenosti, a odle mě bys to mohla někam dotáhnout.. teda jestli budeš cílevědomá a trpělivá :)

12 Adele. ▲ Adele. ▲ | Web | 22. april 2013 at 15:37 | React

Wow píšeš úžasně :O.
Těším se na další kapitoly! :3 ^^ Děj je super)).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement