The unknown part of me

14. april 2013 at 14:30 | Claire Drayen. |  oblivion

Moje nikdy neobjevená část

- jednodílná povídka

Tumblr_ml5uy3ji4p1rhizz3o1_500_large

Rozhodla jsem se, že začnu psát jednodílné povídky. Víceméně mě k tomu inspirovala Unicorn. Budu je psát trochu jinak, než jak mám ve zvyku u Beze jmenné.
Snad se vám bude líbit :)


______________________________________________________________

Je téměř nemožné nevšimnout si jejích lesklých vlasů. K tomu, že když jde po chodbě, půlka lidí se za ní otáčí, ale nepřispívá jen vzhled. Všechno je to také v její povaze. Odjakživa je ta výraznější.
Pokaždé když vejde do třídy, doprovází jí nějaký hlasitý zvuk, kterým oznamuje svůj příchod. Někteří jí mají rádi. Jiní jí nesnáší, závidí jí, nebo doslova opovrhují to, čím je, avšak chovají se k ní mile a chválí její nový náhrdelník, zavěšený nad dekoltem.
Vždy je obklopena alespoň dvěmi kamarádkami, a tak by se ten den dal opravdu nazvat osudovým.

Vím, že jsem přecházela ulici, jenže v tu chvíli se kolem mihla něčí motorka a srazila mě k zemi. Fyzicky mi nic není, ale psychicky jsem na tom hůř. Důsledkem toho všeho jsem se ošklivě praštila do hlavy, div se mi neroztříštila lebka.
Vím, kdo jsem. Tedy spíše kdo jsem byla. Listuju mými školními sešity, to písmo je mi cizí. Koncovky písmen se táhnou dál po sešitě, písmena jsou baculatá. Pokouším se přepsat jednu z vět. Na místo předešlé věty by se tahle vešla dvakrát. "D" je pečlivě uzavřené a úzké. Za ten týden, kdy jsem měla čas být doma, jsem na sobě zpozorovala hodně změn. Od stylu oblékání, přes písmo, až po to, jak mluvím a jak se chovám. Říkají, že jsem byla mrcha, teď dokážu obětovat. Prý o mě každý věděl, teď se plížím po domě jako duch. Nějak si uvědomuju, že tohle celé se možná mělo stát. Že to, co jsem byla před týdnem jsem nebyla já. Neuměla jsem si to ale přiznat. Možná, že je tohle moje osvobození, pominu-li to, jak pečlivě si mě rodiče měří pohledem při každé večeři.
Plynou další dva týdny. Ve třídě se ke mě přidala akorát jedna kamarádka, která si všimla, že tam jsem. Ostatní těkali ze mě na dveře. Nechápali, jak jsem se odtamtud dostala sem, když jsem jim nedala vědět hlasitým pozdravem nebo bouchnutím dveřmi. Ale pomalu si zvykají. Já si taky zvykám. Vlastně ale spíš přemýšlím, jestli taková zůstanu už navždy. Doktor to nevěděl jistě, prý se to může srovnat, ale také nemusí. Jde o to, co by bylo lepší pro mě? Stojí to holkám za to, být středem pozornosti? Stojí jim za to, obětovat tak samu sebe? Některým opravdu ano, těm slabším povahám, které si neokážou přiznat jak sobecky se chovají. Já taková ale byla taky. To mi dává určitou výhodu a šanci. Můžu teď začít znovu. Kdykoliv a kdokoliv může začít znovu, musí to jen mít srovnané. Říct si, čím by chtěl být a chovat se podle toho. Ne jak to od něj ostatní čekají, ne jak mu říkají aby se choval.
Svým způsobem si připadám vyjímečná. Víc se usmívám, ale ne falešně, opravdově. Opravdu se usměju na mamku, když chce pomoct s nádobím. Usmívám se při pohledu na mou urovnanou skříň. Po měsíci si těžko pamatuju, co jsem byla tu drtivou většinu mého života. A to mě činí ještě spokojenější a vyrovnanější.
Pak přichází jedno ráno, které je stejně tak osudové, jako ta motorka projíždějící kolem mě. Jdu chodbou a rázným krokem si to mířim k třídním dveřím. Prudce je rozrážím a vejdu dovnitř. Všichni na mě civí jako kdyby mě viděli poprvý. Prohrábnu si moje vlasy a cítím jejích pevnost zpříčiněnou tužidlem. V tu chvíli ve mě něco ztuhne. Slyším jak nějaká holka šeptá "Už je to zas ona" a já si uvědomím, že sem to nezvládla. Nezvládám se stát něčim jinym, pro mě lepším. Kouknu do země. Pořád sem ten slaboch, ten slaboch kterej tam uvnitř vždycky byl a vždycky bude.
Je to snad další výzva? Musím dokázat, že opravdu můžu být tím, kým chci? Najednou si nepřipadám vyjímečná, připadám si úplně stejná, jako každá jiná "dokonalá" mrcha.

Tumblr_md2hqjzycc1qdzpwbo1_r1_500_large

Tumblr_ml7oipqo8k1rywpfmo1_500_large

238409373995861644_ycrfhaot_c_large_large
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Dommie. ✝ Dommie. ✝ | Web | 14. april 2013 at 14:49 | React

O môj Bože! vyrazila si mi dych!
je to úplne skevlé, originálne a  krásne napíasné :3 Fakt krásne píšeš, máš osobitný štýl a mne sa strašne páči ^^

2 Finny Decode Finny Decode | Web | 14. april 2013 at 16:00 | React

Píšeš krásne ! :) Tak jednoducho a pritom do rozvíjaš do detailov :) Som veľmi rada, že si si ma pridala do obľúbených blogov. Veľmi si toho vážim ! :)

3 N. N. | Web | 14. april 2013 at 16:08 | React

Oh, tak to je dokonalý^^ Já opravdu nechápu, jak to děláš, že vždycky napíšeš něco tak strašně krásnýho:) Jenom doufám, že zase dostaneš nějakej nápad a napíšeš něco podobnýho, protože tohle je fakt nádhera!

4 Kim ✝ Kim ✝ | Web | 14. april 2013 at 18:09 | React

Ahoj ! Máš naozaj krásny blog a chcem Ti oznámiť , že som sa ním inšpirovala ... Teda ak ti to nevadí.
---------------------
Tento článok je perfektnný ! Krásne si ho rozvinula detailami a proste ... Dokonalé ! :-)

5 lenaroar lenaroar | Email | Web | 14. april 2013 at 18:54 | React

Wait a moment. Keď chytím dych možno že napíšem niečo zmysluplnejšie ale...úžasné, nádherné a dokonalé. To ako krásne si to celé opísala, jednoducho veľký obdiv. Ja keď sa všemožne snažím dať dobrý opis, skončí to 3 vetami a hotovo. Toto je jednoudcho jedinečné. A navyše to má krásnu myšlienku. Ďalší z dôvodov prečo tvj blog milujem už takú dlhú dobu <3

6 Luciiy. Luciiy. | Web | 14. april 2013 at 19:10 | React

Skvělej nápad,a povídka.. wow ! :) Normálně moc nemusim když někdo píše příběh v přtomným čase spíš sem na ten minulý ale tohle je vážně dobrý!!))

7 TeSs TeSs | Web | 14. april 2013 at 20:01 | React

Tak tohle je boží :) Přečetla jsem to skoro na 1 dech protože to skoro ani jinak nešlo je to úžasný a i když na mě při čtení volala mamka musela jsem to dočíst fakt senza ;) Určitě napiš ještě nějakou jednodílnou budu se rozhoodně těšit

8 vicious-room vicious-room | Web | 14. april 2013 at 20:47 | React

o můj bože , dokonalý:O moc moc se mi to líbí, určitě další jednorázové povídky piš, budu jejich čtenářkou!!:) máš talent,holka!:)

9 Poppy Poppy | Web | 14. april 2013 at 21:12 | React

Je to krásný, taky bych chtěla psát, ale jsem tak hrozně líná a bez nápadu. :D
Hmhmhm, pár chyb se tam našlo.

10 Anýý Anýý | Web | 15. april 2013 at 14:14 | React

Tak ta se ti úplně ,maximálně povedla, je nádherná :D

11 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 15. april 2013 at 18:34 | React

wau:) smékám, je to krásné!♥

12 boo boo | Web | 15. april 2013 at 21:15 | React

Smekám,jelikož ty máš úžasný talent a vážně se mi tahle povídka líbí <3

13 ~Aria ~Aria | Web | 16. april 2013 at 19:28 | React

wow, je to úžasný :) ! nutí mě to přemýšlet o tom kdo jsem a kým chci být :) vážně nemám slov :).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement