"Beze jmenná" - Kapitola 15.

13. may 2013 at 14:55 | Claire Drayen. |  "Beze jmenná"

Kapitola 15.



Probouzí mě tlumené kroky, které se ozývají střídavě z jednoho konce chatky a z druhého. Jako jsem to měla ve zvyku domu, nejdřív se kouknu ven z okna. Stále znatelné mokro po celonočním dešti doplňuje ještě nízká mlha, která se dotýká konečků trávníku. Cítím na sobě něčí pohled, kroky ustanou. Otočím se na druhou stranu a v dívce s odrůstajícími blond vlasy, modrýma očima a tenkými rty poznávám Sheilu. Kouká na mě, jak se válím v posteli a pak se odvrátí. Pomalu se zvedám a sednu si na okraj. Zamžourám na hodinky ležící na parapetu. Je teprve 6:10 hodin ráno.
"Jak dlouho tam budeš ještě sedět a jen hloupě zírat?" zeptá se mě nakonec, zatímco si navléká tričko s dlouhým rukávem.
"Měla bych snad někam pospíchat?" pohlédnu na ní, i když vím, že nejspíš bych měla a takhle jsem se udělala ještě hloupější.
"Tys nečetla rozpis?" zeptá se nepřítomně. Promnu si oči a pak hrábnu pod postel pro svou tašku. Nahmatám první mikinu, která mi přijde pod ruku a navléknu si ji na bílé tílko, ve kterém jsem spala.
"6:20 - ranní běhání" řeknu, aby věděla, že úplně mimo nejsem. Vstanu a natáhnu si tříčtvrteční přiléhavé tepláky.
"Šikovná" řekne trochu povýšeně a vyjde před chatku. Něco mi říká, že jestli se bude takhle chovat dál, dlouho s ní v jedné místnosti nevydržím. V rychlosti si nandám boty a vyběhnu ven, zatímco si vlasy stahuju do pevného drdolu.
Zdá se, že téměř všichni už jsou venku nastoupení a rozcvičují se, ale naše vedoucí Suzanne se ještě neobjevila. Pohledem vyhledám Sheilu, někteří se seskupili do malých part, ale ona zůstává opodál a protahuje se sama. Nejspíš tu taky nikoho nezná. Teprve teď si všimnu, že jsem vyhrábla červenou mikinu a šedé tepláky. Nic nápadnějšího než červenou jsem si vzít nemohla? Začnu si protahovat krk, když přichází vedoucí. Není to ale Suzanne, je to nějaký muž, rozhodně starší, vypadá tak na 30 let.
"Tak fajn, dobře že neleníte. Jdeme." jeho hlas je dost výrazný, a tak na nás ani nemusí nijak křičet a všichni se za ním klusem rozběhnou, včetně mě. Nedá se říct, že vybíháme z areálu, ani si nedokážu představit, jak je rozlehlý, spíše vybíháme z jedné jeho části. Cítím štípání v boku, jehož zahojení bude mým odhadem trvat ještě 14 dní. Nechci běžet mezi posledními, tím bych mohla ukázat na svou slabost a upozornit na sebe. Jenže já slaboch nejsem, ani když jsem v nevýhodě. Takticky se zařadím za střed celé běžící skupinky, a abych nemusela vnímat neustálou bolest, zaryju svůj pohled na zátylek tmavovlasého kluka přede mnou. Vnímám každý krok, chvíli se zdá, že běžíme jako jednotka, ale vzápětí běžíme neuspořádaně a každý jinak. Srovnávám svoje tempo se skupinkou dalších, kteří mě obklopují, protože sama si to svoje najít neumím. Probíháme rozlehlým krajem, někde jsou nízké budovy, jinde vysoké zdi, takže nevím, co je za nimi. V dálce vidím pohybující se tečky, první co mě napadne je, že je to další skupinka. To mě vede k tomu, kolik nás tu dohromady je? Je to tu velké, nepochybuju o tom, že jsme tu jediní. Blíží se k nám a my k nim, běžíme po stejné trase, i když opačně. Míjíme se s nimi a já se neudržím zvědavosti. Jsou starší než my, o dobré 3 roky určitě, možná víc. Anebo tak jen vypadají. Kluci mají pevné kroky, jsou svalnatí, dívky mají široká ramena a tiché kroky, jako srnky. To oni se pohybují jako jednotka, ne my. Běží všichni stálým tempem a fascinuje mě, že i dech mají jeden jako druhý. Nejsem jediná, kdo se za nimi otáčí.
"To byla starší kategorie, přijeli asi před dvouma rokama." řekne náš trenér nezáživně, i když s jistou mírou pobavení, když výrazy některých z nás.
"Když se nebudete flákat, dotáhnete to tak daleko taky," někteří si začnou něco špitat, včetně kluka přede mnou "tak přidáme, ať nepřídem pozdě na snídani." dodá a zrychlí, všichni ztichnou a zavěsí se na něj, jakoby je skupinka starších nějak osvěžila a dala jim odhodlání. Já se sotva držím, svou pravou ruku dám trochu níž, v reflexu chránit si zranění, které se ozývá čím dál nesnesitelněji. Polknu a snažím se to překousnout.
"V pohodě?" slyším tlumený hlas za mnou, otočím se. Zachytím starostlivé, ale vlídné oči nějaké dívky, jejíž vlasy jí sahají sotva na ramena.
"Jasně" odvětím, jen krátce se na ní usměju, zvednu svou ruku zpět do normální pozice a otočím se zpět.

Zpátky v táboře se v chatce znovu střetávám se Sheilou, ale z mysli mi nejde tvář té dívky, která běžela za mnou. Nemám pro to žádné odůvodnění. Se Sheilou si nic neřekneme, každá se tiše převlékneme a já vyrazím do jídelny, kde si čtu dnešní rozpis. Chci se toho o tomhle místě dozvědět víc, takže jsem ráda, když na konci listu papíru čtu "Informační schůze v jídelně hned po večeři - 18:30".
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Luciiy. Luciiy. | Web | 13. may 2013 at 18:02 | React

prostě dokonalý^^

2 vicious-room vicious-room | Web | 13. may 2013 at 18:16 | React

úžasné jako vždycky <3

3 TeSs TeSs | Web | 13. may 2013 at 20:17 | React

Když čtu tuhle tvojí povídku tak si to představuji a je to prostě super :) Je to krásný

4 Haň. Haň. | Web | 13. may 2013 at 21:05 | React

promiň, momentálně nemám čas si všechny kapitoly přečíst, ale přidávám si to na seznam, co si chci přečíst. :3
musí to být skvělé, když to píšeš ty. :3

zlatí.. promiň, vůbec teď nemám čas napsat ti takový komentář, který bych chtěla. nikdy ti asi nebudu moct plně vynahradit ty úsměvy, které ty tvoříš svými články a komentáři.

doufám, že ty smsky o víkendu pořád platí, protože já se tenhle budu asi pekelně nudit. :D

5 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 14. may 2013 at 18:22 | React

jako vždy velmi krásné a jakto vypisuješ;) nádhera:)

6 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 14. may 2013 at 20:15 | React

To je zajímavé. Musím si přečíst i předešlé díly, nevím sice, jestli je stihnu všechny, ale nechci to číst odzadu... :D :) Krásně píšeš, je to hrozně poutavě napsané. :)

7 Unicorn. Unicorn. | Web | 15. may 2013 at 16:39 | React

Ha. Tak jsem si to přečetla, jsem...jsem zmatená, protože je to první díl, který jsem četla a je to 15. kapitola. Ale prostě jsem musela poznat ten styl psaní a to vyjadřování. A nechtěla jsem tě po tom, co jsi mi napsala odbýt. :) Moc se mi líbí, že přijímá řeč není jako u některých blogů, taková ta odbylá a neslušná. A naprosto zbožňuju, že to co píšeš se čte tak poklidně, že člověk než si uvědomí, že začal číst, tak je na konci, což je obdivuhodné a i když jsem zmatená, tak se mi to líbilo. :) I když těch otázek, co teď mám.

Jsem ráda, že můj článek ti pomohl. A hlavně za to, co jsi napsala. Taky bych chtěla, aby si spousta pěkný, ale zmalovaných holek uvědomila, že jejich krása nezačíná s make-upem a nekončí s odlíčením. :) Ale toho se bohužel nedočkáme, protože tam kde by se mělo začít je ve společnosti, která nás tak nutí se měnit na něco, co se nám vlastně ani nepodobá. :)

8 N. N. | Web | 15. may 2013 at 16:41 | React

Ani nevíš, jak mě štve, že jsem se k přečtení téhle kapitoly dostala až teď. Ale o to jsem radši, že se ti tak povedla. Už si úplně nepamatuju ty první, ale tahle byla, od té doby, co skončila v nemocnici, asi nejlepší.
Na jejím místě bych si nevěděla rady, protože nedokážu běžet ve stejném tempu s ostatními. A z té holky bych měla divnej pocit...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement