S01 E08 - Můj největší strach

2. may 2013 at 18:50 | Claire Drayen. |  project days

PROJECT DAYS, DAY 8. - MŮJ NEJVĚTŠÍ STRACH

Large


Nejsem si úplně jistá, jestli o tom sem chci napsat. Na jednu stranu by mi to mohlo pomoct, probrat se tím vším, co mě vlastně trápí, díky tomu, že si to napíšu. Nikomu jsem o tom otevřeně nikdy neřekla, takže máte tu čest být první. No, čest. Čtěte to s předpokladem, že tohle bude depresivní článek, ale slibuju vám, že už se o tom potom nezmíním. Nerada bych zapříčinila něčí depresi. Nakonec tohle jsou ale projektové dny, takže je tohle téma celkem na místě.
Dobře, začnu. Už jsem se o tom zmínila ve faktech, bojím se smrti. Bojím se jí víc než čehokoliv jiného, ale proč vlastně? Možná je důvod ten, že nevím co od ní čekat. Nikdo z nás to neví. Nikdo nemůže pevně říct, že nás tam čeká svět plný klidu. I když jsou pro to důkazy, lidé, kteří byli smrti blizoučko, téměř si s ní podali ruku, mluví o tom, že po hrozné bolesti si pamatují jen bílo, ticho a mír. Na jednu stranu je to uklidňující, na druhou mě to ale nepřestává děsit o nic míň. Stačí mi se sama sebe v hlavě zeptat, co nás čeká po tomhle? Hned na to už se třesu. Nejhorší je, že na to skoro ani nejde nemyslet. Stačí, když vidím třeba číslice 2135 a hned si řeknu, v tom roce už tu nebudu. A nejsou to jenom čísla, jsou to i řečnické kecy na tohle téma a všechno okolo. Stačí mi opravdu málo. Já bych si třeba nikdy nedokázala vzít život, na to jsem moc vystrašená. Můžu jenom doufat, a taky že opravdu doufám, že najdu způsob, jak se s tím smířit. Nechci umírat plná strachu, chci být vyrovnaná. Taky chci mít ale důkaz, důkaz, že prostě jen tak nezmizím. Že stále budu, ať už kdekoliv, a že budu mít poblíž svou rodinu. A celé tohle byl vždycky důvod mých nedávných a stále trvajících depresí. Mám totiž pocit, že třeba ani nežiju, že jsem jenom sen v něčí hlavě a nemám žádnou jistotu, že to tak není.
Nevím co pozitivního napsat, abych nekončila... no takhle. Možná nakonec jen připíšu to, že mi to asi přece jenom pomohlo, že jsem to sepsala.
Nebudu vůbec naštvaná, když se k tomuhle radši vůbec nebudete vyjadřovat, protože vás chápu a nechci, aby jste si tímhle procházeli. Doufám, že jsem vás tím nenakazila :D Tohle jsem v sobě měla i před řadou veselých článků, které jste četli, takže snad nezměníte pohled na mě.
Příště čekejte něco veselejšího. Jen chci, když už o mě píšete jak moc jsem inspirativní, aby jste tohle věděli. Ayb jste věděli, že jsem úplně normální se vším všudy.
Dnes končím, v sobotu mám soutěž, takže nevím jestli stihnu něco napsat ale kdyžtak v neděli :)

Tumblr_mjo6ey3bun1rh0v3go1_500_large

Large
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Natt. Natt. | Web | 2. may 2013 at 20:01 | React

Chmm... Asi začnu tím, že každý máme deprese z něčeho jiného. Já mám depresi třeba z něčeho jiného a v té depce uvažuju o tomto... Přemýšlím o smrti... Co se se mnou stane?

Jsem člověk který věří v posmrtný život. Vím, jsem asi podle ostatních divná, blbá ale já si prostě myslím že něco po tomto je...

Od tadyma se dostanu k otázce... Žiju vlastně? Nejsme jenom v něčí hře? Loutky? Figurky?

2 N. N. | Web | 2. may 2013 at 20:03 | React

Jo, to už jsi kdysi říkala, ale já už jsem na to zapomněla.
Myslím, že nějak odlišná nejsi. Každý se tohohle v určitém smyslu děsí. Co přijde po tom, až naposledy vydechneme? Radši to nechci vědět. Jsem na tom stejně jako ty. Taky si říkám, že tam v tom ruce už tam nebudu...a strašně mě to děsí.
Nechci, aby to znělo nějak škodolibě, ale jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má s tímhle problém:)

3 Infinity Infinity | Web | 2. may 2013 at 20:32 | React

Přesně jsi vystihla jeden z mých největších strachů. Ještě taky mám obrovský strach z nejistoty, že něco skončí. Všechno, čeho se bojím, je spojeno s koncem.
Krásně jsi ten článek napsala, přesně takové pocity mívám někdy i já a mám kvůli tomu deprese. Chci vědět, co se mnou po smrti bude.. Co mě asi čeká.

4 -A, Adell -A, Adell | Web | 2. may 2013 at 20:33 | React

neboj, to je normální:) já o tomhle taky dost přemýšlím, hlavně o tom, že nevím, co bude po smrti apod.:) já mám třeba deprese z něčeho jinýho, že třeba nebudu mít dobrou práci a nenajdu si manžela se kterým strávím zbytek života:)

5 Haň. Haň. | Web | 2. may 2013 at 21:14 | React

Claire, ten článek je úžasný. ani mi to nepřišlo moc depresivní. já o tomhle spíš přemyšlím se zvědavostí. co bude až umřu? jediné, ćeho se vlastně bojím na tohle téma, je, že už potom nic nebude. nebudu si nic pamatovat a nic tady po mě ani nezůstane.
a pokud takhle nějak o smrti přemýšlím.. už hodněkrát jsem přemýšlela, jak bych si vzala život. a jak ty píšeš, že bys na to neměla, já docela ráda přemýšlím o tom, jak bych to udělala. jsem divná. já kvůli tomu potom nejsem veselá, ale nějak. nevím.
jsem ráda, že tě zase můžu znát o něco víc. (:

6 Jass Jass | Web | 3. may 2013 at 9:42 | React

A ja som si myslela že to len ja som taká šibnutá že sa bojím smrti. Podľa mňa báť sa takých drobností ako pavúkovia, hadi, bezdomovci nie je úplne márne, ale... Smrť. Vždy som pred ňou mala neuveriteľný rešpekt, chcela som zomrieť zmierená so všetkým čo som urobila, zomrieť s úsmevom na perách a spokojne. Môj najväčší strach sa tiež týka smrti, ale nie je to smrť samotná. Považuj ma za zvláštnu, to už aj tak väčšina ľudí robí (:D), ale môj najväčší strach je zomierať pomalou, mučivou smrťou, ako na otravu jedlom, niekde v prameňoch, alebo tak. Najradšej by som zomrela rýchlo a bezbolestne, napríklad pádom z útesu, alebo že ma niekto zastrelí. Viem, neradno sa zahrávať s osudom a hovoriť takéto veci, ale najviac sa bojím pomalej smrti. Najlepšie by bolo zomrieť v spánku, v kľude.

No a teraz prestanem byť sobec a napíšem o tvojom článku. Celé si to napísala neuveriteľne, trošku depky na mňa prešlo, ale vo mne je vždy kvapka depky, takže mi to je jedno. :) Ten tvoj "Project Days" je zaujímaveší a zaujímavejší :)

A ešte, čo sa sebevraždy týka, úplne ťa chápem, keby som si len mala predstaviť ako sa podrežiem, ztrasie ma. Som proste slaboch, no :D Keby som sa už mala zavraždiť, asi by som posledné peniaze minula na let do Anglicka, pozrela by som si Londýn, šla by som ku Seven Sisters a skočila z útesu, alebo by som sa proste zastrelila. Fajn, to som zase divná, no čož. :)

A ako tak čítam komentáre nad tým mojím, privádza ma to k myšlienke - veríš na posmrtný život, resp. na prevteľovanie?! Chápeš, že jedna duša žije viac životov. Nikdy som sa o tom ani neopovážila pochybovať, len mi je ľúto, že nie je možné bez storočných meditácií si spomenúť, kým som bola v minulom živote. :D

7 Jass Jass | Web | 3. may 2013 at 9:43 | React

A prepáč za taký dlhý komentár, o tejto téme môžem kecať večne :D

8 Markét Darllet Markét Darllet | Email | Web | 3. may 2013 at 12:25 | React

Nejsi jediná, co se bojí smrti. Já jsem clkem zvědavá, jestli bude něco potom. Jestli tole je jen taková příprava na lepší život a nebo začne jen prázdno. Uvidíme. :/ jinam moc pěkně napsané. :)

9 Claire Burn Claire Burn | Web | 3. may 2013 at 13:51 | React

Neboj sa, nenakazali si nás žiadnou depresiou :D
Hneď ma zaujalo, to z čoho máš strach. Ja osobne sa smrti nebojím. Skvor by som povedala, že som hrozne zvedavá, čo je po tej smrti. No na to si počkám ešte dlho..
Pekný článok ;) A ďakujem za povzbudzujúci komentár ! :)

10 Luciiy. Luciiy. | Web | 3. may 2013 at 14:08 | React

Já tě naprosto chápu že máš strach. Každý má strach ale je lepší o tom nepřemýšlet. Taky sem měla takovou dobu kdy sem ležela na postely a řikala si "nebudu žít věčně, jednou budu muset umřít" a bála sem se. Nemohla sem usnout a čím dál tim víc sem na to myslela tím víc sem se bála a měla z toho blbou náladu. Jako ještě menší sem kuli tomu často brečela že nechci umřít a maminka <3 mě musela uklidňovat. Je zapotřebí se s tím smířit že je to prostě normální koloběh života a že stejně na tom nikdo z nás nic nezmění. Je zapotřebí užívat si života dokud to jde a netrápit se takovími věcmi:). Máme ještě celej život před sebou;).

11 Nikyy † Nikyy † | Web | 3. may 2013 at 14:36 | React

Myslím, že každý má ze smrti strach.Jen si to nepřipouští nebo neuvědomuje.Všechny tvé pocity a myšlenky chápu a některé znám z vlastní zkušenosti.Smrti se bojím, ale jsem strašně zvědavá co přijde pak. klid? peklo? existuje vůbec nějaké nebe nebo peklo? a narodím se pak znovu? budu si svůj minulý život pamarovat? co semnou bude za 20 let? spoustu otázek, které si kladu. Ale snažím se tím nezabývat, jsem ještě mladá:)

12 Denisa Denisa | Web | 3. may 2013 at 16:43 | React

Jsi můj člověk!
Taky jediná věc které je doopravdy bojím je smrt, ale nikdy jsem o tom nemluvila, nebo nepsala. Už od mala se kvůli toho docela dost trápím. Hlavně večer, když usínám, to ticho mě prostě donutí na to myslet :-/. Pořád si hlavou promítám co bude a co nebude, že už se nidky neuvidím s rodinou, s přítelem, že prostě nebude NIC a to mě hrozně děsí, vždycky když na to myslím mi je úplně hrozně :-/.

13 ~Aria ~Aria | Web | 3. may 2013 at 18:38 | React

sice ze smrti nemám úplně největší strach, ale taky se tak cítím. bojím se toho, že nic nestihnu, že budu jen další "robot", který se jen narodil a pak jen zemřel. od života chci totiž víc. dokázat něco. jenže co když to nestihnu? jasně. mám celý život před sebou, ale co když té šanci žít nevyužiju? bojím se toho a stejně tak smrti. je to něco co neznáme, nevíme co od ní čekat, nevíme kde budem ani jestli vůbec budem a to je asi důvod, proč nás tolik smrt děsí..

14 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 3. may 2013 at 19:47 | React

Depresivní článek?? Vcelku široký článek a deprese?? těch se nebojím. Měla by jsi vědět že i když vidíš třeba rok 2135 nemusíš tu být, ale v srdci svého bližního budeš vždycky. V srdcích rodiny, přátel blízkých:') Já sama nad tímto tématem moc nepřemýšlí a popravdě řečeno když si vybavím třeba rok 2030 říkám si jé to už budu mít vysokou, manžela možná děti atd. Ale naopak si řeknu a co když ne?? Co když se mi něco stane.... Pokouším se věřit tomu že to bude hezké, milé a že to co mě čeká bude jen to dobré, doufám v to. Takže se pokouším nepřemýšlet o tom co bude po smrti, ale to co je zítra. Nesnažím se žít v minulosti nebo snít budoucnost, ale.. Žiju přítomnost, sama se i bojím co bude za 5 vteřin, jestli dopíšu tento komentář a budu mít čas užít si další den s rodinou a svými přáteli. Vím sice že názor 13tiletý holky asi nemáš náladu nebo podobně, protože já vím že je mi třináct, ale někdo říká že to někdy vypadá jako když odpovídá někdo starší:)) Ano, ale to sem nebudu tahat. Vím že ti zase píšu kilomentry dlouhé komentáře(berme obrazně), ale tak když o tom přemýšlí jediné o čem teď přemýšlím je velmi blízká budoucnost max. 1 rok:D na smrt se snažim ani nemyslet a co nejlépe si vychutnat život, kterým jsem byla obdarováná. THE END. (promiň za moje slohovky^^)

15 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 3. may 2013 at 20:06 | React

Samozřejmě, každý můj komentřá není jen to "pěkný článek" a další "hezký článek" u tvých článků to prostě nejde.:) Musím se rozepsat to jinak opravdu nejde.:) A za komentáře nemusíš děkovat i když bychom nebyly Affs každý den bych sem chodila pro přečtení tvých článů a napsaní těchto slohových komentářů^^ :) a ano nejlepší je se na smrt vykašla a nepřemýšlet nad ní a užívat si každýho dne:') s přítelem, přátely, rodinou a těmi nejbližšími;)

16 TeSs TeSs | Web | 3. may 2013 at 20:22 | React

Smrt. Ano nad tím jsem už taky mnohokrát přemýšlela, ale akorát jsem vymýšlela nesmysly a začalo mě to děsit stejně jako tebe. Zajímalo by mě co se děje po smrti jestli to je něco jako když člověk spí prostě o ničem nevíte nic neslyšíte a nebo jestli se nám bude něco zdát nebo budeme chodit po tom nebi tohle nikdo neví a asi ani nezjistí maximálně by nám to mohl povědět někdo kdo umřel a pak vstal z mrtvých :D Jinak nad tím moc nepřemýšlim nechci si lámat hlavu něčím do čeho mam snad ještě hoodně daleko a užívam si života dokuď ho ještě žít můžu než si pro mě přijde smrt ;)

17 Džejn Džejn | Web | 3. may 2013 at 20:38 | React

Väčšinou sa snažím na to nemyslieť, ale keď mám svoje smutné/neschopné obdobie (ktoré momentálne trvá už od januára) tak občas narazím na smrť a desí ma to, tak že nie si v tom sama. Je to niekedy ťažké. Žijeme, aby sme potom mohli umrieť? Má toto všetko nejaký význam? Keď tu budem len krátko, nemala by som si užívať namiesto toho, aby som sa trápila? Bude to bolieť? Čo bude potom? Existuje nebo? atď. Hold na každú otázku neexistuje odpoveď. Myslím, že robíme všetko najlepšie ako vieme.

18 Unicorn. Unicorn. | Web | 3. may 2013 at 20:55 | React

Já jsem neuvěřitelný neposera. Moc věcí mě nezastraší a tím říkám, že ani smrt mě nezastrašila. Nejsem věřící v Boha, ale jsem věřící v lid a hlavně v to, že pro každého člověka zde čeká poctivý osud. Smrt určitě není něco, díky čemu by jsme se měli cítit v depresi, ale něco co by nám měla dávat další spoustu věcí proč žít. Zemřel mi křeček a nestraší mě. Zabila jsem tisíce hmyzu a ještě se nesletěli rodiny, aby mě upíchaly k smrti. A možná je to můj osud , můj křeček duch a tisíce píchajících potvor, ale nebudu se tím zabývat dokud jsem zdravá (téměř) a žiju. Takže ani ty se tím nezabývej. Hledej v tom něco, co tě učiní silnou. Protože snad nejlepší věc, kterou můžeme dělat když nás něco straší a nedá nám to spát a je najít v tom naší silnou stránku. Chvíli jsem měla strach z hadů. A když jsem jednoho přinesla domů a donutila se o něj jeden týden starat. A je to fuč. :) Naučila se jsem se svým strachem žít.

Děkuju za ty milé komentáře i bodování mého článku. Smysl pro humor? Ten mě neopustí téměř nikdy. Na mé narozeninové oslavě mi chytly vlasy, protože jsem jedla dort na, kterém byly svíčky, ale hlavně protože jsem byla opilá jak dobytek. A kamarádi mi pak říkali asi něco takového: Tvoje vlasy začaly hořet, poté co ti je kámoš uhasil, si prohlásila, že chceš zpátky svůj dort. Doteď se tomu směju.

Ááá konečně někdo kdo kouká na Arrow, je to úžasný seriál. Hlavně Oliver je úžasná postava. Aneb lidi se mění. A já jsem zase poblázněná někým koho vidím v televizi a ve skutečnosti ani neexistuje. Taky dobré.

Jsem ráda, že si napsala, že mě obdivuješ, protože když to řekne někdo jako ty, tak to ostatně musí znamenat, že vážně nebudu tak špatná. Za ty tři "že" v jedné větě, ale nevím, no. :'D A děkuju, děkuju ať už nejsem ještě nezdvořilá! :)

19 amy-rose amy-rose | Web | 3. may 2013 at 21:13 | React

je dobře, že jsi se z toho vypsala :)) na tohle téma jsem několikrát také pomyslela, ale spíš když jsem byla mladší .. ano zatímco ostatní myslely na hračky a tak, já myslela na to, kdo vlastně jsem, co tady dělám, kde jsem se tu vzala? kdy umřu? a jak? jak dlouho tu ještě budu ... ? byly to hodně depresivní myšlenky na dítě, ale už je to pryč :)) neboj, u tebe to taky někdy ustoupí, neboj se, že by jsi se takhle bála celý život :D :)) myslím, že každý má někdy takovéhle období, kdy nad tím hodně přemýšlí, akorát každý to prožívá v jiném věku.. :))

20 Nikol Nikol | Web | 3. may 2013 at 23:04 | React

taky se bojím smrti.. fuu tenhle článek mě úplně ohromil, nemůžu si pomoct..
p.s.: skvělý desing

21 Jass Jass | Web | 4. may 2013 at 7:55 | React

Aale, vidím že ťa doriti-to-je-až-moc-štipľavé pobavilo :D Prosím ťa. Nie že by som Slovensko nemala rada, ale preboha, vystihla si to. V anglicku milí ľudia a všetko a tuto táto diera, no akože... -.- Uži si Londýn, a hlavne, zober si dvakrát viac peňazí ako máš v pláne, viem o čom hovorím. Polovicu peňazí čo som mala som minula vo všemožných Starbucksoch, a keď som vošla do kníhkupectva... -.- Keby som nebola taký krpec a vedela lepšie po anglicky by som to tam vykúpila.

Nie je začo, mňa teší že ťa môj komentár potešil :3 A ďakujem za tvoj, ako vždy milý komentár, úsmev mi zostal na tvári :D

22 dajta dajta | Web | 4. may 2013 at 8:27 | React

já se bojím snad všeho, ale spíše mám strach z takových jiných věcí než z pavouků, výšek apod. bojím se, že jednoho dne všichni odejdou a už se mi nevrátí, že tady zůstanu sama, že mě nikdo nikdy nepochopí, že se mi nesplní mé sny a já budu žít stereotypně jak nám to nařizuje stát (vystudovat, najít si práci, mít rodinu, umřít), bojím se, že nikdy nepoznám pravou lásku a nebo že lidé nikdy nepřestanou být otroky..
jinak moc pěkný článek :))

23 Unicorn. Unicorn. | Web | 4. may 2013 at 13:38 | React

Ano, to vím. Ale zkusit si to vzít trochu jinak. Hadi, pavouci, výška, to vše tě v průběhu života může potkat několikrát a živě to vidíš. Smrt je však pouze ve tvojí hlavě, v tvých myšlenkách. A proto jí musíš zahnat sama. :) Doufám, že se přes to dostaneš. Budu ti držet palce. Ať se ti pak spí klidně a už tu není žádná věc, z které by si měla velký strach.

Děkuju za to, že si přečteš můj příběh. Budu strašně moc ráda. :) Jak za přečtení, tak za názor.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement