Destiny against me

4. june 2013 at 21:05 | Claire Drayen. |  oblivion

Navzdory osudu

- jednodílná povídka

Large


Pravda je, že osud nezávisí na nás, vždy se stane to, co se má stát.
To se mi mihne hlavou pokaždé, když navzdory mému snažení a mému potu selžu. Pokaždé, když mě zklame člověk, do kterého bych to nikdy neřekla. Pokaždé, když se mi podlomí kolena nad mou bezmocností. Nesnáším jí. Bezmoc. Všechno kolem se zpomalí, zarývaně dýchám a nemůžu uvěřit svým očím, nemůžu se hnout, jsem uvězněna sama v sobě.

Zdá se mi sen. Můj malý bratříček, člověk, kterému bych nikdy neublížila, čelí hrozné trýznivé bolesti. Jen stojím, přihlížím tomu, řvu, až mi z toho zaléhají uši a nakonec ty výkřiky ani nevnímám. Nemůžu se nadechnout, nemůžu nic. A pak zemře, aniž by se o to někdo staral, aniž by někdo pomyslel jak moc pro mě znamenal. Budím se v křeči.
Následující noc, zcela jinou než byla ta předešlá, se sen opakuje. Bratr ve svých pouhých devíti letech stojí přímo proti hlavni pistole. Napůl procitnu, zkouším něco jiného, snažím se postavit se před něj, zabránit nevyhnutelnému. Mezi námi je stěna, neviditelná síla mi tlačí na hrudník a já nemůžu udělat jediný krok. Ozve se výstřel, budím se s rozklepanýma rukama.
Po týdnu téměř zapomínám, daří se mi při pohledu na to malé nevinné stvoření myslet i na něco jiného, než na hloupý strastiplný sen. Ale někdo mě nechce nechat v klidu spát. Vidím ho znovu, svíjí se v bolesti, i přestože nemá ani škrábanec. Ve snu zavírám oči, toužící se probudit, přesvědčit se, že je to jen sen, nemůže to mít žádný význam. Opravdu se mi to povede, vstávám zpocená a se silným žárem v hrudi. V hlavě vědomí, že zemřel, byť to byl jen sen, nedokázala jsem tomu zabránit.
Po měsíci jsem zapomněla. Dlouho netrvalo a bratříček těžce onemocněl. Zdálo by se, že je v tom sám, že se může uzdravit pouze z vlastní vůle. Byla jsem u něj v každé své volné minutě. Říkala mu co jen chtěl. Stav se zhoršil. Usoudila jsem, že se stále chovám špatně, stále se nesnažím jak bych měla. Nakonec jsem s ním v nemocnici i spala, připomněli se mi všechny sny a s nimi i nesčetné obavy. Věřila jsem, že je konec. Začala se s tím smiřovat. Když jsem byla u něj, všechno jsem mu říkala tak, jak to bylo, všechny svoje pocity. Oplatil to, přesně vylíčil jak se cítí. Řekla jsem, že pokud už nemá sílu, nikdy mu nebudu mít za zlé, že se vzdal. Že to pochopím. Přikývl a mlčel. Od té doby jsem za ním nebyla, chtěla jsem aby si to srovnal v hlavě. Po dvou dnech byl téměř zdravý.

Pravda je, že kdyby na nás osud nezáležel, nemělo by cenu tu být.
Proč by bylo potřeba vědět, jak se zachováme, když by byl výsledek vždy stejný? Proto upřímně, já na osud nevěřím.
Ale na druhou stranu, co když se mělo právě tohle všechno stát?

Large

Large
 

1 person judged this article.

Comments

1 Džejn Džejn | Web | 4. june 2013 at 22:35 | React

Silný príbeh. Pri čítaní som mala husiu kožu.
Osud. Ľudia na neho veria možno preto lebo chcú. Možno im to pomôže sa s niečím vyrovnať. "Malo to tak byť." "Bol to osud." Neviem... Ja občas verím občas nie. Ale predsa...veci, ktoré sa dejú musia mať nejaký dôvod nie? Alebo je to vždy len všetko na nás? Radšej sa vyhovoriť na osud než, aby sme boli zodpovedný my, ľudia.

2 Infinity Infinity | Web | 5. june 2013 at 12:11 | React

Já sama nevím, jestli mám věřit na osud nebo ne. Příběh je nádherný, byl moc silný, měla jsem strach, že její bratr zemře. Jsem hrozně ráda, že to dopadlo dobře. Píšeš dokonale, každý tvůj příběh má takovou sílu, tak úžasně se to čte.

3 Adelaine Adelaine | Web | 5. june 2013 at 16:26 | React

Takové jednoduché. Bylo by to zajímavé, kdyby to bylo trochu delší, aby se čtenář - nebo alespoň já - stihl vcítit do postav a trochu je poznat, jinak mi to nejde. Jinak nápad to špatný není, píšeš dobře.

4 N. N. | Web | 5. june 2013 at 16:52 | React

Claire, jak dokážeš napsat něco tak úžasnýho? Tohle bylo dost drsný, strašně moc jsem nad tím ještě přemýšlela..nádherný:) Nejdřív jsem čekala, že to dopadne tak, že její bratříček umře a zjistí, že to jenom sen nebyl..ale takhle je to mnohem hezčí:)

5 Else Michelle..! Else Michelle..! | Web | 5. june 2013 at 17:23 | React

Už jsem čekala, že zemře. Jsem ráda, že to skončilo dobře. Každopádně to je silný příběh, při kterém mi běhal mráz po zádech. Píšeš dokonale, obdivuji tě :)

6 Claire Burn Claire Burn | Web | 5. june 2013 at 17:52 | React

Krásne si to vymyslela ! Keby sa stalo toto mojmu malému bratčekovi, nechcem pomyslieť na to, čo by bolo ďalej. No koniec dobrý, všetko dobré :) Chválim ťa a veľmi sa mi páči ten posledný odstavec ;)

7 Nikyy † Nikyy † | Web | 5. june 2013 at 20:34 | React

Bože, už si přijdu jak blbá.Pokaždé ti píšu, jak úžasně je to napsané, jak úžasný je to nápad.Nedá se tomu co vytknout (ne, že bych chtěla něco vytknout, ale i kdybych chtěla, nejde to) ten sen mi přišel jako předtucha, že se něco stane.Tohle existuje.Sny nám napovídají, co doopravdy chceme, někdy předpovídají budoucnost a někdy nás mají potřebu "vyděsit".Nikdy se mi nezdál žádný horor.Dneska jsme se o tom bavili s kamarádkou, říkala, že je to dobře, ale čas od času , je to divné, ale ráda bych aby se mi něco takovýho zdálo:D

8 Jass Jass | Web | 5. june 2013 at 20:45 | React

Ty brďo bez dychu som to prečítala, Claire, ROH DOLU. :3 (klobúk dolu v jednorožcovskej reči) :D

Fakt som myslela, že ten malý zomrie a tie sny som si vedela predstaviť až moc živo. -.- Ale fakt, zahrala si sa s mojimi emóciami, bolo to super! :)

Všetky čo máš?! :D Vybrala som si Divergence a TFIOS, Hostiteľa si chcem totiž užiť cez prázdniny. :3 v klídku a teplíčku. :D Zasa mi šibe. -.-

9 Infinity Infinity | Web | 6. june 2013 at 17:59 | React

Ty jsi tak skvělá. Hrozně si cením toho, že jsi přečetla všechny ty články, které jsi předtím nestihla a napsala jsi mi tak krásné komentáře.

Vážně si toho moc vážím, udělala jsi mi velkou radost. :*

10 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 6. june 2013 at 19:25 | React

Mám z té povídky, upřímně, zvláštní pocit. Má trošku smutný ráz, ale je to na druhou stranu takové... optimistické. nemůžu najít to správné slovo, ale jako vždy, jsme ohromena. Je to krásně napsané, tvé myšlenky a všechno...

A děkuji za tvé komentáře, ža sis četla mé články i když jsi nemusela. Moc si toho vážím a moc to pro mne znamená. :)

11 Liven Liven | 6. june 2013 at 20:12 | React

Prostě bomba!
Když jsem to četla, tak sem si uvědomila, že se ni občas zdají takové noční můry, že mě někdo unese a pobodá nebo postřelí a já sebou pokaždé cuknu hrůzou a probudím se celá zpocená. Potom je pro mne těžké znova zamhouřit oka, neboť je to jako skutečnost.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama