If I won't help myself who will?

5. july 2013 at 20:02 | Claire Drayen |  oblivion

Pokud si nepomůžu sama, kdo to udělá?

- jednodílná povídka

If I won't help myself who will?


Pršelo, obloha byla šedá a stále tmavla. Jela jsem s mou mámou v autě a už pomalu usínala, myšlenkami byla už téměř na jiném místě. Neusínalo se mi příliš dobře, svoje dlouhé nohy jsem těžko skládala na zadním sedadle, na němž jsem se snažila roztáhnout. Ve svých sedmnácti jsem byla vyšší než moje mamka. Moje uhelně černé vlasy mě příjemně lechtaly, jak se posouvaly po mé tváři a udržovaly mě tak při vědomí, i když opravdu nepatrném. Jely jsme po dálnici, byla až děsivě prázdná, ale to já jsem už nevnímala. A pak najednou z ničeho nic jsme se vybouraly. Jsem si jistá, že jsem umřela, na kratičký zlomek vteřiny. Ovšem hned v tom dalším jsem se vrátila. Obě jsme přežily. Stalo se něco opravdu zvláštního.
Snažila jsem se si tu věc nějak logicky odůvodnit, moje mysl na tom pořád pracovala. Nechtěla jsem si připustit, že by to mohlo být něco nadpřirozeného, protože mi při té představě vždycky běhal mráz po zádech. Ale bylo to tak, byl to můj strážný anděl.

I když škody jak na autě, tak na mém těle musely být nesčetné, vůbec nic jsem necítila. Jen tlukot srdce a něčí ruce ovinuté kolem mého těla, které mě konejšily už jen svou přítomností. Cítila jsem je, ale zdálo se, jakoby neexistovaly, jakoby byly nehmotné. Stejně však hřály, měla jsem za to, že patřily mojí mámě. Slyšela jsem šum všude kolem, všechno se zpomalilo. Můj mozek se snažil zpracovat informace a veškeré myšlenky, které mi hlavou probíhaly. Jako třeba co se stalo nebo jestli je máma v pořádku. Přes tenhle tok myšlenek a zmatku jsem nepociťovala žádnou bolest, nebo jsem si jí spíš neuvědomovala, nestačila se dostat do mého mozku a informovat ho tak o tvrdém nárazu hlavy, zlomeném žebru nebo modřině na rameni. Chtěla jsem se nadechnout, ale plíce byly plné, můj hrudník byl sevřený a odmítal se roztáhnout, byť jen o centimetr víc. Byla jsem v šoku, nemohla jsem se hnout a zároveň jsem byla neustále v pohybu a nešlo se zastavit. Mohla jsem jen čekat, až to šílenství skončí. Bála jsem se ale, jestli vůbec skončí a pokud ano, tak jak? Smrtí nebo nesnesitelnou bolestí? Mě se nezamlouvala ani jedna alternativa. V hlavě se mi střídala hromada příkazů pro mé tělo, které ale nešlo vykonat, nic mě neposlouchalo. Myslela jsem na všechno a v tom stejném okamžiku byla má hlava úplně prázdná.
I když jsem křičela, nebylo to asi dostatečně hlasité. V krku mě škrábalo a já si byla jistá, že tu už není naděje na další minutu mého života. Přesto jsem ale tu a vyprávím vám tenhle příběh. Proč? Někdo mě přece jenom vyslyšel.
"Neměj strach, jsem přímo tady. Věř mi. Dýchej, přísahám že tu zůstanu."
Ten hlas jsem nevnímala, nebyl to ani hlas, neměl žádnou barvu, nešeptal ani nenaléhal, nedalo se z něj nic vyčíst. V tu chvíli jsem byla pryč, nebyla jsem v tom autě, byla jsem... Je to možné, nad ním? Nepamatuju si to tak, avšak přesně tak to cítím. A pak jsem najednou zase byla uvnitř. Už jsem nebyla v pohybu, v klidu jsem ležela, bez hnutí hleděla nahoru nad sebe. Slyšela jsem ještě dech někoho dalšího, mojí mámy. Byla jsem za to šťastná, ale obličejové svaly to nedávaly znát, nebyly ještě plně v mojí moci.

Bylo to jako kdyby si nás někdo ještě stále přál mít naživu. Na prahu smrti jsem vstala z popelu. Cítila jsem se šťastná už jen z pocitu vpouštění čistého vzduchu do mých plic a po okysličení organizmu zase jeho vydechnutí. Tehdy jsem se usmála poprvé po mém návratu na tenhle svět a byl to okamžik a hlavně ten pocit, na nějž nikdy nezapomenu a ani zapomenout nechci.

I'm Not Dead and I'm Not for Sale

Tumblr | via Tumblr

(1) Tumblr

Image - TinyPic - Free Image Hosting, Photo Sharing & Video Hosting
 

2 people judged this article.

Comments

1 Natt. Natt. | Web | 5. july 2013 at 21:26 | React

Tuhle povídku jsem četla s otevřenou pusou. Píšeš to tak detailně jako by jsi to prožila což obdivuji a dává to povídce svoje kouzlo:) Upřímně? Já bych povídky asi psát nemohla:D Cítila bych se trapně kdybych je srovnala s tvými.:)

2 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 5. july 2013 at 21:51 | React

To je nádherný. Snad nejlepší povídka, co jsem za poslední dny četla.
Mému blízkému se něco podobného skutečně stalo. Prostě.. měl obrovské štěstí. A.. mrazí mne z toho příbehu natolik, že to nejsem schopna napsat.
Tahle povídka se ti fakt moc povedla. Sice má takové ponuré téma ale prostě.. prostě tvůj styl psaní. :3

3 ang ang | Web | 6. july 2013 at 0:30 | React

Ta se ti tedy vážně moc povedla:)! Je to napsané tak.. já nevím, přirozeně, jako kdyby jsi někomu vyprávěla, jak jsi šla nakupovat. Je neskutečný, kolik pocitů ve mě vyvolá jedna povídka:) Budu se těšit na nějakou tvou další.

4 Márč Márč | Web | 6. july 2013 at 10:04 | React

ahoj :) chtěla bych tě pozvat na menší soutěž, která je zaměřena na oblíbené písničky. Budu ráda, když se přidáš :)http://featheredwolf.blog.cz/1307/competititon-best-song-ever-prihlaska

5 Luciiy. Luciiy. | Web | 6. july 2013 at 18:04 | React

Zajímavej příběh:) Totálně jsem se do toho začetla, ty povídky piš častěji protože je přímo hltám!:))

6 Infinity Infinity | Web | 6. july 2013 at 23:57 | React

No páni, to je neskutečné. :O Já tvoje povídky úplně zbožňuju.
Je to takové magické, opravdu jak z nebes a věřím tomu, že každý z nás máme svého ochránce - anděla. :)

7 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 7. july 2013 at 17:42 | React

Strašně hezky píšeš, je to krásný.

8 N. N. | Web | 8. july 2013 at 8:00 | React

Ah, Claire, proč musíš psát tak nádherně? Jak jsi tohle vůbec dokázala, to je úplně úžasný! Zní to celkem šíleně, strážný anděl, ale...kdybychom všichni takového anděla měli, bylo by to krásné.
Opravdu nádhera, Jsi skvělá. :)

9 alfalfa alfalfa | Web | 8. july 2013 at 9:58 | React

Naozaj veľmi pekne napísané s krásnou myšlienkou :)

10 Liven Liven | Web | 8. july 2013 at 15:21 | React

Já prostě nepochopím, jak můžeš psát tak dokonale. Je to tak přirozené a tak krásně se to čte.. klobouk dolů a i když se už opakuji, tak máš talent :)

11 Naoyi Temná Upří Princezna Strange Naoyi Temná Upří Princezna Strange | Web | 8. july 2013 at 16:36 | React

krásný blog

12 amy-rose amy-rose | Email | Web | 8. july 2013 at 18:27 | React

fuck :OO krásná povídka napsaná, tak přesvědčivě a pravdivě .. :))

"Neměj strach, jsem přímo tady. Věř mi. Dýchej, přísahám že tu zůstanu."
Ten hlas jsem nevnímala, nebyl to ani hlas, neměl žádnou barvu, nešeptal ani nenaléhal, nedalo se z něj nic vyčíst.

tuhle část jsem četla úplně se zatajeným dechem :)

13 TeSs / daily--fashion TeSs / daily--fashion | Web | 8. july 2013 at 20:54 | React

Tohle je tvoje podle mě jedna z nejlepších jednodílových povíděk co jsi napsala. Jsou tam věty které jsem přečetla na jeden nádech fakt moc pěkný těším se na další a pokud bude jako tahle snad si to i vytisknu a budu zakládat jako nějakou knihu ;)

14 skylar... skylar... | Web | 9. july 2013 at 11:39 | React

docela jsem líná číst, přečtu asi jindy

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement