Nightmare becoming true - part 1/3

17. july 2013 at 12:35 | Claire Drayen |  oblivion

Noční můra stávající se realitou

- vícedílná povídka

Delicious freedom photographies | via Facebook


Tohle by měl být pokus o splnění Nelliny představy o nějaké složitější, akčnější a napínavější povídky s rozsáhlejším příběhem, než jak to obvykle píšu. A protože takový "akčňák" se mi do jedné povídky nevejde, rozhodla jsem se to rozdělit na tři části. Původně to měly být jen dvě, ale ta druhá končí příliš neurčitě, takže doufám, že v mezeře mezi zveřejněním druhé a třetí části získáte ten dojem napětí.
Takže Nello, snad se ti to bude líbit, i všem ostatním kdo se rozhodnou si to přečíst :)
______________________________________________________________________________________________

Přemáhám se, abych udržela oči otevřené. Pálí mě a musím hodně mrkat, abych dokázala alespoň trochu zaostřit na svoje okolí. Stromy, v dálce i polorozbouraný dům, po důkladném prozkoumání vím, že opuštěný. Pomalu se kácím na stranu, už nedokážu být vzhůru. Nepomáhá ani věčné ticho a tma, která mě kolébá a prahne po mém spánku, po bezmoci. Tvrdá hrbolatá zem mi nabízí nocleh, ať už příjemný nebo ne, přijímám ho. Pokud mě teď najdou, nebudu schopná s tím vůbec nic dělat, nevím jestli to můžu použít jako výmluvu, jakkoli chabá by byla, ale mozek nyní odmítá se tím zabývat.

Můj sen je nejdřív klidný, ale přesto nepříjemný. Zdá se šedý, z čehož je mi zima a otřesu se. Pak z ničeho nic je tu černý kruh vykreslující se zespodu na mých víčkách, tak výrazný jako měsíc v úplňku, houpající se na noční obloze. Je mi z toho zvláštně, dělá se mi husí kůže, a objevují se první známky strachu. Kruh se náhle začne sbírat, téměř jakoby pohlcoval sám sebe a po chvíli zmizí úplně. Cítím úzkost, zmatek, pocity se střídají, ale nenacházím ani jeden pozitivní. Strach teď pociťuji v plném rozsahu, proudí mi v žilách. Strach o můj život a budoucnost, ale i přítomnost, protože právě na ní teď záleží nejvíc. Je to skoro jako bych byla na útěku, slyším miny vybuchující pod mýma nohama. A pak jsem lapena do sítě. Do paměti se mi vrývá zelená barva, vpíjející se do hnědé. To všechno je lemované havranově černými prameny.
Daří se mi dostat se z téhle spleti barev a teď si pro změnu připadám, jako bych míjela okolí rychlostí 100 kilometrů za hodinu, všechno je rozmazané a plyne to kolem mě jako nepoddajný proud vody. Zastaví mě až ostrá bolest, která se dostává do všech buněk mého těla. Jsem uzemněná směsí bolesti, paniky, očekávání, úzkosti, bezmoci, strachu a naprosté vyrovnanosti, všechny tyhle pocity teď po mě šlapou a mají nade mnou nadvládu. Jak mohou vůbec takhle dohromady existovat? Klid protkávaný strachem je po pár vteřinách narušen vzedmutím nedočkavosti, je to jako sopka. Nedává na sebe dlouho čekat a vybuchne. Magma sálající horkem však brzy tuhne a namísto červené je všude bílo, oslepuje mě světlo, které mě zbavuje veškerého strachu a zůstává tu jen ta vyrovnanost s klidem

Probouzím se. Kolem je klid, až příliš podezřelý, a tak když se prostorem ozve ta rána, nepřekvapí mě to ale přesto mě rozbolí hlava a na dvě vteřiny se mi zatmí před očima. Jednou rukou se chytám za hlavu a snažím se odplazit pryč. Uteč, běž! honí se mi hlavou. Ano, útěk, to je to jediné co mi zbylo.
"Kde je?! Vidí tu mrchu někdo?!" mužský hlas je dostatečně daleko, abych si stačila zachránit krk. Rozmrkávám temnotu, zorné pole mám stále omezené, ale je to už mnohem lepší. Další rány, tentokrát blíž, netuším co je jejich příčinou a jaké mohou mít důsledky, ale vážně neprahnu po tom to zjistit.
Jsou tady, jsou blízko, jdou po mně! Snažím se snížit paniku rozrůstající se v mojí hlavě, no, moc se mi to nedaří.
Od té doby co jsem se prozradila je to se mnou špatné. Nikdo mi ani nepřichází na pomoc, nechávají mě samotnou, bloudící Zakázanou oblastí a bez jediné informace, která by mi mohla objasnit, co přesně jsem udělala, k tomu ještě v takovém rozsahu, že mě chtějí všichni místní zabít.
Musím se držet nízko, zatímco se proplétám mezi keři a stromy. Jakmile bych vstala, hned to zaznamenají a bude po mně. Je mi zima, všude tady je chlad. Ani stromy mi nemohou poskytnout pořádnou skrýš, více než polovina z nich již předčasně zahájila přípravu na podzim. V nepravidelných intervalech slyším kroky, - některé rychlejší, výraznější, jiné tiché, upozorňující na sebe pouze křupáním větviček pod jejich tíhou - rány a pokřik jednotlivých mužů. Přejede mi mráz po zádech když ucítím závan větru kolem mého předloktí.


♥Forever ∞ Beautiful♥ | via Tumblr

Untitled

Untitled
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 N. N. | Web | 17. july 2013 at 14:31 | React

Jo! Je skvělý, že ses na to vrhla. Příště pro tebe vymyslím zas nějaký jiný typ...:D

Ne že bych si o tobě myslela, že ten akčnější typ povídky neumíš psát, ale překvapila jsi mě. Napsala jsi to úplně skvěle a já se strašně těším na další část, protože tam to určitě bude ještě lepší. :3

A to nahoře - ty hory, jsou boží. Napadá mě, jestli náhodou nejsou z Hostitele, ale nezdá se mi. Mimochodem, už jsem se koukla na film a je to boží. A dojemný, což bych nečekala, když jsem to před tím četla. :3

2 Luciiy. Luciiy. | Web | 17. july 2013 at 14:32 | React

Paráááda:). Tak zajímalo by mě kuli čemu jí všichni chtějí zabít. Pěkně napsáno..jako vždycky:)) další díl! :D

3 N. N. | Web | 17. july 2013 at 19:24 | React

Díky, snad si to tam užiju. Ano, taky jsem se těšila, až odsud vypadnu. :D
A děkuju. :) Úplně tě chápu, že ti rybíz nechutná, protože je kyselý, právě kvůli tomu ale mně chutná. :D
Děkuju. :) (ach jo. dneska ti pořád děkuju, myslím, že teď to ještě není naposled. :D) Mám z toho děsnou radost, ale to pochopíš, až tě vezmou taky - tebe rozhodně vezmou, patříš tam, jenom si chvilku počkáš...snad to vydržíš. :)
Nemáš za co. :D Víš, co by bylo boží? Kdyby sis tam dala ty hory z Hostitele, podle kterých se řídila, víš, co myslím, taková ta cikcak čára, výstupek a tak... :3
Ano, taky bych řekla, že se povedl, třeba oproti Hunger games...no, nebudu to kritizovat, ale všichni víme, že knížka je knížka. :D Mimochodem, za tři dny je druhý trailer na Catching fire. *_*
Právě na tu animaci jsem čekala, jako na tu část, kdy to tam bude. Ale jaksi jsem to prošvihla, tak jsem si to pak dala ještě jednou, ten kousek. :D
I když tohle se moc říkat nemá, mně se ten obrázek taky hrozně líbí. :D Děkuju. :)
Většinou si sice nápady nechávám pro svoje povídky, kterých teda moc není :D, ale když mě něco napadne, určitě ti dám vědět, ty to napíšeš líp. :3
Jo, já myslím, že by ti to vzala. Je to občas sice trochu sprostý, ale...to se ztratí.
Děkuju. :)

4 Katheline / safe-sound Katheline / safe-sound | Web | 18. july 2013 at 14:15 | React

Nádherně napsaný a těším se na další díl už se nemůžu dočkat jak to dopadne nejvíce mě zajímá kvůli čemu jí chtějí zabít.
.
Omlouvám se že takto ruším, ale přestěhovala jsem blog my-world-k na nový blog: safe-sound a tak jsem si každé affs přepsala na nový blog, omlouvám se za zkopírovaný komentář a doufám, že stále zůstaneme affs. ;)  s pozdravem: Katheline.

5 Desiree Desiree | Web | 18. july 2013 at 22:39 | React

I'm gonna pops your story, only your story is really awesome. I'm wa-as reading and this is f*cking awesome!!

6 adele adele | Email | Web | 19. july 2013 at 10:34 | React

Tak toto je naozaj úžasné. Zimomriavky mám z toho. Nevieš si ani predstaviť ako moc sa teším na ďalšiu časť. Konečne niečo viacdielne, tie jednorázovky pre mňa vždy skončia moc skoro. :D A konečne som sa dokopala k tomu napísať ti komentár, som to ja ale neschopný lenivec, prepáč.

Áno, mať kamaráta s výhodami je niečo neskutočne dokonalé, ten pocit že sme stále kamarátmi a že je tam zároveň aj niečo viac v tom : ) . A ďakujem, návštevnosť si určite až takú vysokú nezaslúžim ale zase, nebudem sa sťažovať :DDD
Ja a jedna z najlepších? Ani vo sne :D A áno, porovnávam ťa s Unicorn., máš rovnaký talent ako ona. Tvoje príbehy v ľudoch zapnú emócie a prinútia ich hltať ich ako vzduch. Sú jednoducho potrebné pre život :D

Stále nie som spokojná s týmto komentárom, v podstate som ti iba odpovedala na tie čo si mi dala ty :D Jasné, musím ísť okomentovať ešte to Fault In Our Stars čo máš predchádzajúci článok :D Som to ja ale neschopné dieťa, ty mi píšeš toľko krásnych, priam dokonalých komentárov a ja nie som schopná napísať ti jeden poriadny, v ktorom by som ti napísala aká si úžasná a talentovaná :D A vždy mi budeš pripomínať tými svojimi komentármi že nebyť toho že si mi písala na blog tak často, tak by som ťa ani nepoznala, a to by bola obrovská smola. Ďakujem za všetky tie úžasné slová, ktorými si moju osobu a blog popísala :D Ach, dáva to vôbec nejaký zmysel tento komentár?! :D Lebo mne sa zdá že to je jedno cez druhé poprechadzované, tak dúfam že sa z toho vymotáš :D

7 Infinity Infinity | Web | 19. july 2013 at 14:35 | React

Páni, to je tak napínavá povídka. Už se nemůžu dočkat pokračování.
Naprosto mě tvůj styl psaní pohltil a nemohla jsem se od čtení odtrhnout.
Jsem zvědavá čeho se hlavní hrdinka příště dočká, co se jí stane..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama