Tangle of thoughts and feelings

12. july 2013 at 19:15 | Claire Drayen |  oblivion

Změť myšlenek a pocitů

- jednodílná povídka

sunshine.



Vnímám vzduch svištící kolem mých uší přitom, jak jím probíhám. Je chladný, pomáhá mi, aby se mi vlasy nepletly do očí, a alespoň trochu vstřebává slzy kanoucí z mých očí. Snažím se uklidnit, probíhám skrz vysoký porost trávy a vbíhám mezi stromy na lesní cestu. Zvolňuju tempo, nasávám čerstvý vzduch a hledím vzhůru na spleť hřejivých slunečních paprsků a světle zelených listů buku.
Nemiluju život, miluju prostředí, ve kterém žijeme. Lesy, louky a vánek. Přírodu. Ale příroda je živá, bez života by příroda nebyla ty hloupá, říkám sama sobě. Uznávám, že je to pravda. Koneckonců i my jsme příroda, tedy, bývali jsme. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, jak je mi to líto, že jsme jí nezůstali. Dokonce jí odsouváme stranou, jak z našeho prostředí, tak ze sebe samých. Rozhlédněte se kolem, mnoho, až příliš mnoho lesů zmizelo. Stejně tak zmizely z naší mysli. Kolikrát za den si na něj vzpomenete? Už se nestává prioritním místem, na němž bychom trávili své životy.
Chtěla bych jí sem teď vzít, aby to viděla. Jenže ona musí neustále ležet mezi těmi čtyřmi bílými zdmi, oddělená od světa, ten pokoj je příliš sterilní. Nepodobá se místu, které bychom před naším odchodem chtěli vidět jako poslední.
Z písčité cesty se dostávám na kamenitou, představuju si lidi, kteří tenkrát do téhle země vkládali obroušené kameny a co asi dělají teď. Z obou stran jsou kolem mě stromy, cesta stoupá, zahýbá doleva a pak se vyrovná. Skoro nemám dech, ale jsem tomu příliš lhostejná, než abych zastavila a snažila se dohonit kyslíkový dluh. Pak se ale přece jen zastavím, po levé straně mi stromy konečně nechávají výhled na okolní krajinu. Dolů z mírného kopce se táhne louka, tráva působí jako měkoučké povlečení, na nějž si máte jen chuť lehnout a pustit všechno z hlavy, nechat se hýčkat přírodou. Obloha je modrá, všechno má nádech lehce žlutého světla. Nechávám se tím unášet, tím pocitem svobody.
Hledáme krásu, díváme se po ní všude kolem sebe, ale to je právě ta chyba. Drtivá spousta lidí se po kráse dívá, jenže jí nedokáže pociťovat, nedokáže ji objevit a uvědomit si ji, musí jí vidět. Ale všechny nádherné a obdivuhodné věci, myšlenky a pocity nelze spatřit. Je zapotřebí si je připustit do své duše.
Tohle místo nelze srovnávat se zatuchlou místností bez jediné pozitivní myšlenky visící ve vzduchu. Přesto ale vím, že ona teď na něco pozitivního myslí, odjakživa byla silná, jen jsem si to do téhle doby plně neuvědomovala.
Říkají, že je v pořádku to vzdát, ale pravda je, že my samotní neovlivňujeme, jestli vzdáme boj s nemocí, nebo naopak, jak tvrdě budeme bojovat. Není to na nás, na rozhodnutí našeho mozku. Jde o něco hlubšího. Vím, že by to nikdy nevzdala, vědomě určitě ne, a právě proto se bojím. Snažila jsem se s tím smířit a takhle to dopadlo, jsem tady, bez hnutí hledím na louku, na život, zatímco jinde bych ho viděla radši. Vzpomínám, co jednou říkala, řekla to, když jsem byla mladší, příliš jsem si to nebrala, šlo to jedním uchem dovnitř, druhým ven, ale stejně si to pamatuju.
Všechno co doopravdy potřebujeme, už dávno máme, jen tomu musíme dát volný průchod a vpustit si to do našich srdcí - myslím na to celou cestu zpět k civilizaci, tentokrát bez slz.

WORLD of ROT | via Facebook

Listen to your heart, to your soul. Trust me, these two things know what is the best for you.

Likes | Tumblr
 

1 person judged this article.

Comments

1 Unicorn. Unicorn. | Web | 12. july 2013 at 19:44 | React

Napsala jsi mi komentář. Komentář plný dojmů z mé povídky a pohádkových lichotek. Cítila jsem, jak mnou proplouvá ten pocit. Ten pocit, že to co jsem chtěla dokázat mám za sebou. Tvůj komentář mě potěšil, a tak jsem se po pár dnech rozhodla ti na něj odpovědět.

Občas je dobré otevřít se člověku. Nikdy jsem ani svým rodičům neřekla, že je miluju. Protože dle mého není láska jen o polibcích a vzájemném splynutí, ale o otevření svých pocitů, myšlenek a všeho, co skrýváme před obyčejnými jedinci, kteří nemají vysoké postavení v našem životě. Své příběhy ukazuji lidem, které bych chtěla jednou milovat. Jsou to mí přátelé a má rodina. Poprvé, když si má máma přečetla můj příběh, neoplývala názorem, zda je z nějaké knihy. Ale jak je možné, že tak nekulturní jedinec jako já mohl napsat něco tak...vzdělaného. Lidé se navzájem tak zostuzují a ponižují. Není to tím, že by zde byla nenávist a závist, ale že jsou zde nepoznané kouty. Kdybychom byli otevření a nehráli si na něco, co nejsme. Existoval by vnitřní klid. Každá duše by se zpokojila s tím jaká je, jelikož by pro ni nebylo tak složitým úkolem být sám sebou.

Tvůj příběh jen dokazuje, že v každém z nás jsou pocity, které vzbudíme, tím, že je přijmeme. Že je necháme vplout do našich životů. Pamatuji si, když mi bylo zhruba deset, většina dětí se bavila tím, že si stavila vlastní obydlí, kde si pak hrála. Děti se o sebe dokázaly postarat a dnes? Děti si hrajou na hřištích za stovky tisíc a když se jedno z nich poraní, rodiče žalují starostu vesnice, který může jít do vězení, za něčí hrdost. Kde ten svět spěje? To, co se změnilo, není doba, ale okolí. Lidé, tak moc vyžadují konfort a věci, díky kterým se snaží získat štěstí a zajistit si krásný život. Jenže ten nezískáváme pomocí věcí a luxuxu. Nebo peněz. Ale pomocí přijmutí skutečnosti, co vlastně chceme. :)

Tvůj příběh je naprosto kouzelný. Vyvolává ve mě tisíce vzpomínek, stovky pocitů a desítky otázek. A tak má vypadat skutečné dílo. Má ve čtenáři vytvořit synfonii pocitů, které se střídají s každým řádkem. Příběh o dívce, která si šla zaběhat, což je má oblíbená činnost. A o tom, jak přemýšlí nad krásou naprosto obyčejných věcí. Jak popisuje každou krásu, která ji oplopuje a zároveň vzpomíná na osobu, která je nemocná. Tento příběh si zaslouží obrovskou pochvalu a ode mě hlavně upřímný dík, že si něco takového napsala. :))

2 Poppy Willis Poppy Willis | Web | 12. july 2013 at 22:25 | React

Já nevím, co bych ti k tomu měla napsat, protože nejsem žádnej super řečník, ale furt povídám, že je to pěkný a nebo takový blbosti. Ale opravdu píšeš pěkně, já jsem na tohle levá a fantazii nemám. A když už jo, tak je to nějaká šílená představa, že se mi po tom zdá o Evolet a o mé svatbě. Občas o tom, že jsem udupaná žábami. Nesmysl... Udělej nějakej science-fiction a nebo něco akčního. :D můžeš do toho zapojit mě, jak mlátím Evolet. :D

3 Jass Jass | Email | Web | 13. july 2013 at 9:06 | React

Claire, na tvojich príbehoch milujem predovšetkým tvoje opisy prírody, to, ako opisuješ vietor, vodu, stromy, trávy... Je to ohromné. Nenapísala si, kto je tá chorá osoba - čo je úžasné, tie tvoje tajomstvá v príbehoch sú úžasné - ale tak nejako sa mi zdalo, že je to jej mama. Behanie osobne nejako extra nemusím, je to na mňa príliš nudné, ale ísť si tým vybiť stres, to je niečo iné.
Každopádne, ten príbeh je... Proste neskutočný. Na tvojich príbehoch sa mi páčia aj tie posledné odstavce, väčšinou plné ušľachtilých myšlienok. Mohla by si vydať knižku s jednorazovými príbehmi, také knižky bývajú skoro vždy úspešné. :)

Potom daj vedieť čo si myslíš o TFIOS, mne sa to veľmo páčilo.
Niečo neuveriteľné je tá kniha, veľmi dlho som potom plakala. Ian, Jamie, Jared, Vanda... Romantika úžasná, trošku ktruté to síce bolo, ale dojímavé. A ten koniec, najprv som si mysela že čítam inú knihu.
Ďakujem a ďakujem :)) AJ keď musím povedať, že som trošku zmätená.
Ďakujem, bože Claire, tvoje pochvaly sú neskutočné :))
Nevidela, idem si pozrieť tie fotky.. Och, to je fakticky weird. Pozri na túto: http://3.bp.blogspot.com/-pfSc6XEQEdY/UVz5I44qKNI/AAAAAAAACys/TgfIIZ5e5Bg/s320/ZinkApril2013_066-069-1.jpg juj.
Ani ja som ho nenašla, iba tie fanmadové, kde bola polovica záberov z THG. Každopádne, som si istá, že keď vyjde trailer, budem ho oddane milovať. :DD

4 N. N. | Web | 13. july 2013 at 11:03 | React

Neboj, už to moc dlouhý nebude. Už jenom nějakých... 5 stránek :D

Nevím proč, ale strašně se mi líbí ten název. Taková změť, vůbec jsem nevěděla, co si pod tím představit. A překvapila jsi mě. Strašně pěkně jsi to napsala, takový zajímavý nápad. Myslím, že píšeš pořád líp a líp, je dost drsný to pozorovat :)

Strašně se mi líbí to, jak píšeš, že všechny nádherné věci nelze spatřit, že je potřeba připustit si je do duše. To je krásný :3

Říkalas, že sis dala záležet kvůli mně? Nebo něco takovýho, ne? Tak příště si dej zase záležet - kvůli mně - protože já mám asi nějaký dobrý vliv, i když ty to vždycky napíšeš krásně. Tak si příště dej záležet kvůli mně a zkus napsat něco, kde je příběh. Něco s obsáhlejším dějem
Abych ti to vysvětlila...Tohle mě moc nutí přemýšlet. Je to nádherný, ale pak si říkám, proč lidem v tvých povídkách všechno dojde, zatímco lidem normálně ne. A strašně moc bych si chtěla přečíst povídku, která bude...taková napínavá, kde se bude dít strašná spousta věcí, v tvém podání. Jestli to napíšeš, strašně se na to těším! :)

5 Infinity Infinity | Web | 13. july 2013 at 15:55 | React

Mám moc ráda tvoje povídky, máš takový svůj rukopis, který mě baví číst. Vždycky si z tvých povídek odnesu určité poučení.
Takhle by přírodu měli vnímat všichni a měli bychom si takových věcí vážit a vnímat je.
Jsi moc šikovná. :3

6 adele adele | Web | 13. july 2013 at 18:52 | React

Tie tvoje opisy ma raz privedú do neba :D Čo to trepem, oni ma tam už priviedli. Si neskutočne talentovaná :D Okrem teba je tu už iba jedna bloggerka (Unicorn. :D ja viem že ju poznáš :DD), ktorá dokáže písať tak krásne. Závidím ti tvoj talent :D Pre niečo také by som vraždila :D

Musím povedať že tvoje príbehy milujem vždy a vždy keď sem prídem a vidím nový príbeh (najmä tieto tvoje jednorázovky :D) tak sa mi na tváry objaví úsmev od ucha k uchu a ľudia by si asi mysleli že som objavila zámok z čokolády ale namisto toho vidím tvoj talent odrzrkadlený v tvojich príbehoch.

7 TeSs / terky-life TeSs / terky-life | Web | 14. july 2013 at 22:22 | React

Týjo tak tahle povídka je fakt senza. Líbí se mi jak popisuješ detaily nebo jak jsi napsala, že tráva vypadá jako povlečení fakt krásný :)

8 aubrey aubrey | Web | 15. july 2013 at 15:45 | React

Předem se omlouvám za případné chyby, ale hlavně za to že bude komentář krátký, jsem totiž na mobilu a prostě tady se to zdá jinak dlouhé než na počítači:D:D

První věc co ti chci říct, je že máš d o k  o n a l é popisování věcí. Dokážeš popsat každičký detail, což je hodné obdivu.
Je to prostě úžasný, jako vždycky. Hele,  vsadím se, že i kdyby jsi napsala totální kravinu která by neměla hlavu ani patu tak by to bylo úžasné. ^__^

9 Džejn Džejn | Web | 16. july 2013 at 3:31 | React

Ja jednoducho milujem tvoje príbehy. Nútia ma sa zamyslieť nad všetkým čo sa deje okolo mňa. Ten tvoj koniec je svätá pravda. Naozaj už máme všetko čo potrebujeme len si to často neuvedomujeme. Skôr len vymýšlame čo ešte by sme chceli. Prečo je človek taký druh, že čím viac má tým chce ešte viac?
Ako som si prečítala prvé riadky neviem ani prečo úplne som si predstavila Anglicko, nejaký vidiek kde sa nechávam unášať na chrbte jednorožca a jednoducho fantázia mi pracuje na plné obrátky.

Inak áno na poslednej fotke je pri tej cukete ten šalát. Dúfam, že keď vyskúšať ďalší z mojich receptov tak ťa nesklame a bude ti chutiť. Pôvodne na tento recept zapekance cuktey prišla moja sestra minulé leto a sme si vždy robili. Nám to strašne chutí tak dúfam, že aj tebe bude :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement