Happy ending... ?

15. august 2013 at 13:05 | Claire Drayen |  oblivion

Šťastný konec... ?

-jednodílná povídka



Čím míň můžeš, tím rychleji běž, říkala jsem sama sobě a brala schody po dvou. Snažila jsem se utéct před jeho smíchem, jenže on se odrážel i do vyšších pater budovy, a tak úniku téměř nebylo. V nitru jsem brečela nad ztrátou, nad promrhaným časem, který jsem mohla využít, jenže nevyužila. A už bylo stejně pozdě, následující den jsem měla odjet.
Ta touha zalézt si do tmy a nebýt ničím, zároveň se však užírat a nechat bolest, aby mě pohltila, ta byla spalující. Upřímně, mohla bych si tam jít sednout, dřepnout si do koutu, ale co by to vyřešilo? Prostě jsem jen potřebovala být sama a ve tmě jsem hledala jakousi nesmyslnou útěchu a… záchranu?
V hlavě jsem neměla zmatek, přesně jsem věděla, co jsem ztratila. Už nikdy víc neuvidím tu vysokou postavu, ani tu tvář s tmavě hnědýma očima. Nikdy víc neuslyším hlas, jenž mu patří. Jakmile jsem si to uvědomila, cukla jsem sebou a prudce zastavila. Roztřásla jsem se i přes to, že v budově bylo minimálně 24 stupňů celsia. Párkrát jsem zamrkala a vyběhla do posledního patra. Dlouhými kroky jsem se brzy dostala do svého pokoje a lehla si na ne zrovna dvakrát měkkou matraci. Schoulila jsem se do klubíčka, jako bych na tomto světě chtěla zabírat co nejmíň místa. Jako by díky tomu, že se zmenším, se měla zmenšit i mojebolest a zabrat tak v mém srdci o něco méně místa.
Přes zmáčené černé řasy jsem hleděla k balkónu. Kdybych tam tak před těmi pěti dny nešla, byla by větší šance, že bych si ho dodnes ani nevšimla. Jenže stejně jako bylo v tuhle dobu pozdě litovat, bylo i pozdě si něco vyčítat. Ale proč jsem o něj vlastně tolik stála, když jsem ho ani pořádně neznala? Byla to touha, došlo mi a skrz slzy se mi zvedly koutky úst, i když jen o milimetr a i když to byl spíš úšklebek nad mou pošetilostí, než úsměv z pobavení či radosti.
Za všechny ty dny jsem neustále vyhledávala jeho společnost, avšak zároveň jsem ho nechtěla vidět, protože by to bolelo ještě víc. Bylo až nepatřičné, když si vzpomenu, jaký pocit se mnou rozlil a jak jsem sebou cukla, když jsem ho po dvouhodinovém sledování dveří konečně spatřila vcházet dovnitř.

Hleděla jsem na špičky svých bot jak se posouvají vpřed, a uvědomovala si, že kromě ztráty nastane i zapomnění. Pomalu zapomenu na jeho hlas, na jeho tvář, nejspíš i na jméno, až nakonec nezbude vůbec nic, jen matná vzpomínka. Při tom pomyšlení mě ovládla úzkost, panika a bezmoc. Bolelo to. Oči mě lehce pálily a nohy slábly.
Věděla jsem, že je to pitomost a že tam stejně nebude. Proč by měl sledovat, jak jdu s kufrem po dlážděné cestě k autobusu? Otočila jsem se a zaplavilo mě zklamání, ale zároveň taky úleva z toho, že už to mám za sebou a že mě alespoň v tenhle moment nebude píchat v levé části hrudníku.
Nastoupila jsem do autobusu, línými avšak ráznými sebevědomými kroky. Usedla jsem na sedadlo u okna a hleděla na tu dlážděnou cestu, po které už nikdy nepůjdu a na bazén, ve kterém si už nikdy nezaplavu. A pak, - proč jsem si jenom dostatečně neužila ten moment zkroušení? Teď se musím ještě ke všemu topit v bolesti - pak jsem si ho všimla. Stál tam s dalšími přáteli, ovšem hleděl přímo na mě. A autobus se rozjel.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katheline./safe-sound.blog.cz Katheline./safe-sound.blog.cz | Web | 15. august 2013 at 13:15 | React

víš že mi příjde, že umíš psát stejně dobře jako Suzanne Collins ? Je to úžasné, jak popisuješ detaily, moc se mi líbí začátek druhého odstavce s těmi špičkami bot jak popisuješ to s tím kufrem :) mimochodem pokoušela jsem se taky o povídku, jestli chceš přečti si ji, je na blogu když sjedeš trochu níže:)

2 Foster. Foster. | Web | 15. august 2013 at 13:39 | React

Claire, já...
Po dlouhé době povídka, u které brečím. S věř mi, že jich čtu hodně, denodenně. Prostě... je mi jasné, že i ty vycházíš ze zkušenosti a ty víš, jak na tom já jsem. Prožívám to samé.

Snažila jsem se to odsunout v mé mysli, zapomenout na tu bolest, kterou v sobě dusím, protože na něj zapomínám a někdy úplně zapomenu. Tahle povídka to všechno vynesla na povrch. Ačkoliv vím, že jsi psala o někom jiném, já myslela jen na něj, jak šťastní jsou všichni, kteří v Anglii zůstali o ten týden déle, mohli poslouchat jeho hlas, smích, dívat se do jeho tváře.

Zrovna dnes jsem přemýšlela o tvých povídkách, že má nejoblíbenější od tebe je Deeper than depth is, avšak náhle jsem zmatená, protože tahle jí dle mého názoru silně konkuruje. Avšak stále je mi jasné jedno, píšeš neuvěřitelně.

Claire, opět, musím tě prostě obdivovat za to, jak procítěně dokážeš psát, jak i z něčeho obyčejného uděláš mimořádnou povídku. Nevím, zda jsi četla ten článek od Infinity, kde přemítala o tom, zda všechno už bylo napsané. Myslela jsem si, že možná ano, ale přecejenom se někdy objeví někdo, kdo sice možná píše o obyčejných věcech, ale stejně dojem čtenáře je naprosto skvělý. Ty patříš mezi jedny z těch autorů, řadím tě v mé mysli do škatulky, kde se zatím nachází jenom John Green.

Nevím, odkud se vzala ta fráze "nemám slov", ovšem teď s ní musím nesouhlasit. Jsem naprosto oněmělá, ohromená, ale přesto tu, jak sama vidíš, plácám kraviny. Je mi líto, že si ty myšlenky nedokážu uspořádat tak, abych ti tady napsala nějaký pořádný komentář, ale... musím se jít dát dohromady, znovu, protože se mi teď vážně chce jenom zalézt do postele a brečet.

Zajímalo by mě: Je ta povídka celá podle pravdy, nebo sis ten konec domyslela? Pokud mi to nechceš říkat, tak to chápu, jen jsem zvědavá.

Je zajímavé, jak tahle povídka [a možná i skutečnost] končí podobně jako ten můj příběh s ním. On mě totiž nakonec objal, sám od sebe, nečekaně a já o tom neustále musím přemýšlet. Jaké by to bylo, kdybych tam zůstala, co by se dělo. Stále přemítám nad tím, jak perfektně byl vysoký oproti mě, jak jsem se cítila bezpečně, když se jeho paže omotaly kolem mého těla. Ale přesto, na druhou stranu, tohle všechno je jen popisování pocitů, které možná nikdy nenastaly, protože se všechno událo tak rychle, bohužel.

Abych opravdu přestala žvanit nesmysly... Všimla jsem si, že už jsem v tvých oblíbených. Jsem moc nadšená! Děkuju. :3 Akorát přemýšlím, zda nechci jít do Affiliates. Já nevím, jaký je v tom rozdíl? :3

Mimochodem, děkuji moc za tvůj komentář. Strašně moc mě to potěšilo. Mám tě ráda. x

3 skylar... skylar... | Web | 15. august 2013 at 17:18 | React

Uuu, je to ty z egypta? :/ Víš, že se mi zdají pořád ty povídky smutnější. Jsou hezké a hezky píšeš, ale ok. Ten název už i tomu vypovídal a já poslední dobou nějak nerada čtu. :/ Stal se ze mě hroznej lenoch a ani do fitka pomalu nechodím. A už jsem ti řekla své, co mám ráda. :)

4 Luciiy. Luciiy. | Web | 15. august 2013 at 22:40 | React

Tak tohle mi vyrazilo dech. Na konci sem vůbec nečekala že by se mohl objevit ale objevil. Všechno sem si představovala v mysli. Musím tě zase pochválit za to jak nádherně píšeš a za to, jak tvoje povídky jsou nepředvídatelné a vždy je v nich něco co mě vezme za srdce <3

5 Nell Nell | Web | 16. august 2013 at 8:13 | React

Došla mi slova. Nikdy jsem se necítila takhle, jako teď. Nikdy jsem nečetla něco tak ohromujícího, jako je tahle povídka. Nemůžu dál. Tohle je na mě moc.

A on tam stál a koukal na ni. Na jejím místě bych se cítila strašně podvedená. Že si to nechal až na tu nejposlednější chvíli, že si ten pohled na ni vychutnal.

Je to nádherné. Nádherně, procítěně jsi to napsala a mně se chce brečet, že ona odjela s tím, že tam byl. A že se na ni koukal.

Nedělej mi to, já tvoje povídky tak hltám a pak z nich jsem úplně rozložená. A z téhle extrémně. :3

6 Nell Nell | Web | 16. august 2013 at 16:04 | React

Promiň, to mě mrzí. Ale já jsem prostě chtěla být první. :D U Hunger games ti dám šanci, to ty jsi ta největší fanynka. :)

Ah, vám pustili? Strašně ti závidím! Ale tys to nečetla, že ne? Po tom, co se na to podíváš, si to prostě budeš muset přečíst, protože to je něco nádherného. :3

Já jsem to věděla, ale nějak jsem to neřešila. Moc jsem neměla čas si jí všímat, všechno přehlušili nádherný Logan a strašně sexy Jake. :D A ona tam nehrála zas tak rozdílnou roli jako v Hunger games. Prostě to byla taky celkem mrcha... no, uvidíme na úplném konci. ;)

Jo, ten konec. U všech bohů! (teď to budu používat :3 ) Ten Kronos! Ale v knížce takhle vůbec nebyl, podle mě až v dalším dílu. No, to je jedno. A jak ten štír uštkl Annabeth, já jsem se tak strašně lekla! Ona měla spadnout ze skály, sakra! :D A Logan byl tak roztomilý, jak z toho byl nešťastný. :3 Já už s ním asi trochu otravuju, co? :D

Děkuju. :) Proč to neříct, snažila jsem se. :D Pak kdo umí skvěle psát? Jasně že ty! :3

Nemáš za co. Jasně že to stačí, to byl vlastně docela účel. :)

7 ang ang | Web | 16. august 2013 at 16:52 | React

Ne, ne, ne, nee! Vůbec nepřichází v úvahu, že je to jednodílná povídka. Prostě ne. Potřebuju si přečíst pokračování. Chci o tom klukovi vědět víc a chci znát jeho jméno. Chci vědět, co se těch pět dní odehrálo a chci vědět, jestli k sobě nakonec najdou cestu. Ale to si asi budu muset sama domyslet viď? Ještě mi zbyla nějaká fantazie, abych si mohla představit, co se stalo nebo co se stane.
I když to nebyla několik set stranná povídka, měla hloubku, měla emoce a celá byla strašně pěkná. Dokázala jsem si to všechno živě představit a našla jsem i soucit, pro tu dívku, jejíž jméno jsem také neznala. Ani jsem nevěděla jak vypadá, ale dokázala jsem si v hlavě představit jak běží po schodech a jak se choulí na posteli. Na konci jsem o pár řádků skočila níž, protože jsem byla netrpělivá a zvědavá, jestli tam někdo bude, a když jsem se dozvěděla, že se koukal přímo na ní. Sakra, a jak to bude dál? Teď bude žít úplně stejně jako než ho potkala či poznala? Né, to mi nedělej. Achjo. Ale však se říká, že v nejlepším se má přestat, že?

8 Infinity Infinity | Web | 16. august 2013 at 18:05 | React

[2]: To je tak nádherný komentář, že se k němu musím připojit. Určitě bych to neřekla tak úžasně jako právě Haň, ale ta část, kde chválí to, jak nádherně píšeš, jak by tě klidně přirovnala k Johnu Greenovi, tak s tím 100% souhlasím.

Také jsem pochopila, že to nejspíš bude povídka z tvého života a z toho, jak jsi byla na té dovolené. Já si v poslední době přijdu jako nějaké médium. :D Dokážu vycítit tolik věcí, které jsou jasné a někdo jiný je třeba nepozná. A já si myslím, že tentokrát se zase nemýlím.

Ty pocity, co v povídce popisuješ. Je to tak pravdivé a bolí mě, když to čtu, protože přesně tohle znám. A když jsem celou povídku dočetla, měla jsem slzy v očích.

Claire jsi tak talentovaná, chtěla bych mít ten dar umět tak nádherně psát jako ty. :3

9 Nell Nell | Web | 16. august 2013 at 20:51 | React

Aa, začínající fanynka TMI! Víš, jak moc ti závidím, že to čteš celé od začátku? Že nevíš, jak to dopadne? To je vždycky tak nádherné! :3

Jsi na tom stejně jako já. To je hrozné, co dokážou udělat s někým, jako jsme my. :D

Aha, jo tohle. No, já jsem to četla, takže jsem věděla, že to přijde. Ale jasně, když jsi nevěděla, co tam bude, musel to být hodně velký šok. Pro mě to byl šok v té knížce. :3

Jo! Já jsem se tak šíleně lekla! Málem jsem zakřičela Néé! Ale naštěstí jsem se ovládla. :D To bylo děsný. A nevíš, co přijde dál. ;)

Tak to jsem ráda. Já bych o něm mluvila pořád a pořád dokola. takový pěkný téma. :3

Tak jo. Já se nebudu pořád hádat. Když myslíš, děkuju moc. Cením si toho, hlavně když to říkáš ty. :)

10 Luciiy. Luciiy. | Web | 16. august 2013 at 21:02 | React

No na tebe ale stále nemám:D:) Moc děkuju:)

11 ~Aria ~Aria | Web | 16. august 2013 at 21:07 | React

Když jsem přijela domů ze všeho nejvíc jsem se těšila až si přečtu nějakou tvojí povídku :) :3 a opět si nezklamala :).
Claire, napiš knihu ! :) je to úžasný. napsala bych toho víc, ale jenom bych se opakovala :) pocity, myšlenky všechno jsi napsala tak, aby se čtenář do té situace okamžitě vcítil :). Just wow :O :')

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama