Nightmare becoming true - Dodatek na vyžádání

3. august 2013 at 12:45 | Claire Drayen |  oblivion

Noční můra stávající se realitou

- vícedílný příběh

Delicious freedom photographies | via Facebook


Gratuluju vám, podařilo se vám mě přemluvit :D
Rozhodla jsem se to napsat ještě než odjedu, v době kdy bude tenhle článek zveřejněn
pravděpodobně už budu sedět v letadle. Takže snad budete s pokračováním spokojeni :)

_________________________________________________________________________________________

"Takže mi pověz, jak ta tvá celá Schopnost začala...?" ptá se, když vybíháme ven z vysoké budovy.
Máme chvíli čas, než se stačí všichni v budově zorganizovat. Držím se asi půl metrů za Shanem, z největší části proto, že vůbec nevím kam běžet. Shane zamíří do kopce k lesu. Pár metrů před tím, než nás vřele přijmou statné smrky, se ozve první výstřel. Zrychlíme, nevím, jak dlouho dokážu touhle rychlostí běžet, ale dokud můžu, nic nenamítám a držím se těsně za ním.
Neodolám a ohlédnu se. Několik mužů běží přímo za námi, většina se ale snaží hlavně střílet. My máme ale náskok, dost velký na to, abychom se dostali hluboko do lesa dřív, než nás vůbec stačí dohnat. Mezi všemi těmi stromy je už tmavo, snažím se sice odhadnout, kolik hodin tak může být, ale měli bychom si pospíšit, pokud v noci nechceme nečekanou návštěvu. I když nečekaná by v tomhle případě nebyla, spíš nevítaná.
V momentě, kdy se otočím zpět, jsme najednou před jakýmsi průlezem mezi skalami. Shane se zastaví a otočí se na mě.
"V pohodě? Už to nebude dlouho trvat, tudy za námi nepůjdou." poví a ustoupí, abych šla první.
"Je strmý, budu tě jistit." poví. Jeho hlas doplňují výstřely z pušek. Nadechnu se a vyrazím vpřed. Průlez je široký asi 70 centimetrů, tudíž musím postupovat bokem napřed. Občas se ukáže nějaký balvan, na nějž je nutno vylézt, ale nehodlám nás zdržovat, jak v mém vlastním zájmu, tak v jeho, takže ty balvany rychle zdolávám.
"Můžu mít otázku?" zeptám se, aniž bych si uvědomila, že jsem prve neodpověděla na tu jeho.
"Jasně."
"Proč tohle vůbec děláš? Proč mi pomáháš a radši se nekoukáš, jak umírám, stejně tak, jako by to udělali všichni ostatní?" zeptám se mezi oddechy. Musím se přidržovat vlhkých skalních stěn, abych neuklouzla po jiném ještě vlhkčím kamenu.
"Jelikož já nejsem všichni ostatní." odpoví prostě, v hlase mu je slyšet úsměv. Dál to už nepitvám, protože mě zalije zvláštní pocit. Jsem mu vděčná. Vděčná za svůj život. Znovu přemítám nad tím, jak mě chytil pod krkem, teď už v té představě nevypadá tak děsuplně. Uvědomuju si, že se mi vlastně ani moc nesnažil zabránit v útěku, setřást ho bylo lehčí, než by se zdálo. I když jsem si naprosto jistá, že kdyby mi chtěl v útěku zabránit, nedělalo by mu to žádný problém. A tak mě napadá, že kdybych mu neutekla, nejspíš by mi pomohl pryč, kdežto takhle jsem na sebe zbytečně upoutala pozornost.
Skalní průlom je dlouhý zhruba 2 kilometry. Po zbytek průlezu už ani jeden z nás nepromluví, ticho narušuje jen střelba, jejíž ozvěna se táhne po celém lese a skály jí ještě násobí. Celkově to tedy zní, jakoby probíhala třetí světová. Dostáváme se nakonec, stěny jsou tu naštěstí širší, takže už můžu pokračovat jako při normální chůzi. Opřu se o jeden balvan a vymrštím se na jiný, který mi brání v cestě ven. Když vylézám zpoza těch vlhkých studených stěn, připadám si, jako bych se ocitla na druhém konci Světa.
"Pěkný co?" ozve se Shane, když si všimne mého ohromeného výrazu. Jenom přikývnu.
"Teď bych se tě zase rád zeptal já, dneska už podruhý." zašklebí se, ale ne nijak nepřátelsky. Naopak vypadá hrozně mile. V mysli si doplním tu nepoloženou otázku a chvíli přemýšlím nad odpovědí.
Nakonec, zatímco jdeme podél prudkého srázu dolů do rokle, mu vyprávím o mém prvním uskutečněném snu. Stalo se to, když mi bylo pět let, tehdy jsem to považovala za super věc. Samozřejmě mu hned ujasňuji, že jsem svou Schopnost nikdy neovládala. Nikomu kromě babičky jsem to neřekla. A lituju, že jsem to tehdy vůbec řekla, i když to bylo směřováno pouze a jen pro uši osoby, které jsem důvěřovala. No a od mých patnácti už to šlo z kopce. Když jsem zjistila, že dokonce vlastní matka by mě raději vydala, než aby sama měla problémy, utekla jsem dobrovolně. Několik let jsem přežívala na různých místech, pod různými jmény a vůbec těch různých věci se střídalo až moc, ale raději bych, kdyby se střídali navěky, než každičkou minutu prožívat ty neměnné pocity - strach, úzkost a zklamání. Po celé měsíce jsem nebyla schopna se z toho vzpamatovat. Věděla jsem, že po mě jdou, ale neměla jsem ponětí za jakým účelem. Pár týdnu jsem se dokázala skrývat, ale pak se objevil on a…
"A zbytek už znáš." dopovím.
"Víš, nejsi první se Schopností, koho znám." pousměje se, ale pak se spíš zachmuří.
"Vážně?" přikývne, ale je vidět, že se o tom nechce bavit.
Po několika minutové odmlce znovu promluvím.

"Díky." otočím se na něj a hledím na zelenou barvu, vpíjející se do hnědé - do jeho dokonalých očí.
"Za co mi děkuješ?" usměje se a koukne na mě. Ptá se, i když zná odpověď.
"Za všechno." odpovím a taky se usměju, nejspíš poprvé pořádně za celou tu dobu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Infinity Infinity | Web | 3. august 2013 at 23:35 | React

Nečekala jsem, že to opravdu napíšeš. Je to úžasné, nádherné, prostě tvůj styl a mně tak baví číst tvé povídky. :-)
Bylo to napínavé do poslední chvilky. Jen je mi té slečny líto, takovou Schopnost bych opravdu chtít neměla.
Se Shanem by byli úžasný pár. :3

2 Jass Jass | Email | Web | 4. august 2013 at 15:54 | React

Claire, nemôžeš to ukončiť takto! Proste nemôžeš! :o Ja nemôžem z toho. Prečítala som si to. Bolo to napínavé, akčné, tvojim štýlom abstraktné, no zároveň sa tam toho veľa dialo, bolo to chvíľami také, že som v mysli kričala FEELS, bolo to tvojim štýlom, a bolo to proste dokonalé. Nespravíš ešte jeden dodatok? o.O :D Alebo epilóg. Chcela by som vedieť, ako to skončilo. Nebuď ako Peter Van Houten! :D Každopádne, klobúk dolu! Malo to veľmi zaujímavú zápletku. :)

Máš pravdu, aj Mel si toho veľa prežila. A toto ma štve aj pri THG, že veľa ľudí Peetu berie len ako Katnissinho star-crossed lovera. Ale on si toho neprežil o moc menej ako Katniss! Aj ja som plakala najviac, keď hovorila Ianovi tie veci, že ho miluje, a všetko.. A že miluje aj Mel. A tak. Boože, znova sa rozplačem, nehovorme o tom! :D
Teraz akruát čítam THG po anglicky. :) Ďakujem, Claire! :) Teší ma to počuť práve od teba. :)
Hej, to je pravda, je to tam asi stále napäté. Ale predsa len, chcela by som stretnúť Harryho deti.
Máš pravdu. Vedieť, čo sa bude diať, by bolo nudné.
Myslím, že aj keby bol vo všeobecnosti svet dokonalý, ten osobný, v ktorom žijem, dokonalý nikdy nebude. Takže by to nebolo až také iné. Len by v správach stále nepísali o vraždách. -.-
Niet lepšieho spôsobu ako ukončiť komentár než citovať skvelý citát od dokonalého chlapíka. :D :) Ďakujem za tie komentáre, potešili ma. :)

3 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 5. august 2013 at 20:57 | React

Asi nejsem jediná kdo nečekal, že to napíšeš před dovolenou, ale jsem moc ráda, že jsi to napsala.
Přečetla jsem to na jeden dech jako povídku od N. Pod povrchem. Což moc povídek není co přečtu fakticky na jeden nádech. Bylo to napínavý a mě je jí líto :(

4 -A -A | Web | 6. august 2013 at 17:47 | React

Je to krásné, tvůj styl psaní je opravdu úžasný:) A užij si to tam, já teď taky budu neaktivní, protože letíme do Řecka, takže se omlouvám:)

5 N. N. | Web | 8. august 2013 at 19:37 | React

Ach, napsala jsi to překrásně. Neměla jsem ponětí, jak k tomu přišla. Já vím, že tohle měl být dodatkový díl, tak, aby to navazovalo, ale...jestli jsem to dobře četla, úplně jsi nevysvětlila, jak k tomu doopravdy přišla. Ale to nevadí, stejně je to nádherné. :)

Shan je úžasný. Kdybys náhodou někdy psala knížku, ve které by se  měl objevit kluk, vytvoř nějakého, který bude jako Shan, protože ten se vyrovná Tobiasovi. A to už je co říct! :3
Z těch pár slov o něm jsem poznala, že je strašně skvělý a já bych ho chtěla někdy potkat. :3

Strašně mě mrzí, že to skončilo, ale když se nad tím zamyslím...dalo by se pokračovat, ne? Trochu ztřeštěný nápad, ale nechceš pokračovat ještě dál? :D

6 Hanny* Hanny* | Web | 10. august 2013 at 13:24 | React

Je to moc krásné :)Krásné píšeš.

Ps: Promin za reklamu,ale nechtěla by ses spřátelit? Koukni na muj blog a jesli by si chtěla , tak se zapiš :-) Děkují :)
Pěkný blog.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement