Forbidden wishes - part 1/?

10. september 2013 at 21:35 | Claire Drayen |  oblivion

Zakázaná přání

- vícedílná povídka

cute | Tumblr


Každý má jednou za čas přání. Některá se splní, jiná ne. A některá by se ani plnit neměla. Jsou přání, jež si necháváme pro sebe, u jiných nám nevadí sdílet je s jinou osobou, ale pak jsou i ta přání, na která bychom neměli nikdy ani pomyslet.
Většinou si přejeme něco pro sebe, pak jsme považováni za sobce. A ti co přejí něco někomu jinému, jsou častokrát označováni za hloupé. Začátečník se v tom těžko orientuje.
V době, kdy jsem tě poznala, jsem si taky něco přála. Tehdy jsem byla sobecká. Ale pak, když mi to všechno došlo... Pak jsem byla prostě jen hloupá, oba víme, že úplně marně.
Po přečtení tohohle dopisu mě rozhodně nezačínej hledat, pravděpodobně se ti to ani nepodaří. Možná ti budu volat, ale ty to nesmíš zvednout. Je to pro dobro nás obou. Jenom jsem ti chtěla říct, že ti odpouštím.

Sbohem, Eleanor

Po tvářích jí kanuly slzy, když psala to slovo, jež ve zkratce znamenalo Sbohem, už tě nikdy nesmím vidět a ani ty mě, a tak to bude správné, i když bych si to přála jinak, Eleanor. Hleděla na to slovo a měla sto chutí dopis roztrhat. Nebo ho prostě přepsat, zakončit ho pozitivněji a především nadějněji. Ale něco jí bránilo, něco co přerostlo i její touhu a ona to nemohla ovládnout. Chtěla se vzepřít všem pravidlům a utéct, nikdy už nežít život, který pro ni byl na téhle planetě připraven. Možná by to i bývala udělala, ale už byla příliš unavená.
Odvrátila od všech těch písmen a slov zrak a hřbetem ruky si otřela oči. Pak už se zmohla jen na zalepení obálky, na níž však chyběla adresa. Místo toho tam napsala prosté Nathan. Měla co dělat, aby další půlhodinu nezůstala viset i na tomto jméně. Jak obyčejné bylo, pro každého, kdo by si jej přečetl. Pro každého kromě ní. Zalitovala že není každý.
Bývala by mohla dopis odeslat rovnou, hned vedle dveří byly ve zdi dvě úžiny. Jednou pošta přicházela a druhou odcházela. Byl to promyšlený systém šachet, zavedený již ve všech bytech a domech ve městě. Ovšem to by mu dopis přišel do pěti minut a ona potřebovala na útěk víc času. Pokusil by se jí zastavit a nejspíš by se mu to i podařilo, což nemohla dovolit. Nechala dopis ležet na stole a lehla si na matraci přitlačenou ke zdi hned vedle okna, jímž dovnitř pronikala chabá záře měsíce a hvězd. Aniž by si tento poznatek uvědomila, za té chabé záře usnula.
Probudil ji už úsvit. Ulice byly tiché, auta projížděla v krátkých intervalech po silnici pod oknem. Oči otevřela energicky, avšak moc čile se necítila. Skrz ní projel nepříjemný pocit. Ve snaze zbavit se ho odhodila přikrývku a vstala. Na nic nečekala, byla připravena už týdny. Pozastavila se akorát nad obálkou ležící na stole. Záhy jí však popadla a vyšla ven. Do nejbližší schránky ji vhodila až když nastupovala do vlaku mířícího pryč.

Zatímco si kousala vnitřní stranu tváře, vcházela do nového pokoje. Před malou chvíli vyšla mnoho schodů, vyčerpání však zdaleka nepředčilo její pocity. Strop byl vyšší než u klasických místností a také seříznutý, ale to se dalo u střešního bytu předpokládat. Když nad hlavou cítila tolik prostoru, připadala si malá. Stěny byly vymalovány světlejší šedou, díky níž se vyjímal na bílo natřený nábytek, a přes seříznutou část stropu se vodorovně táhla vysoká okna, avšak výhled byl zakryt žaluziemi. Byla to jedna větší místnost, jež sloužila jako kuchyň, jídelna, obývák i ložnice. Jediná místnost, která byla oddělena, byla koupelna.
Hodila svou tašku i batoh vedle manželské postele. Pak tu byla ještě jedna klasická, ale ona tu měla pár dní strávit sama a chtěla se pořádně prospat. Na nic ani nečekala, byla znavená z celodenního stresu. Pomalu položila svoje tělo na bílé prostěradlo a přes sebe si přetáhla peřinu. Už za pár minut se její mysl vytratila do neznáma.

Pro její tělo to byl šok. V jednu chvíli ležela ve svém novém domově, zachumlaná do peřiny, a v tu další byla pohlcena chladnou vodou. Peřina pomalu klesala novým prázdným prostorem a na matraci pod ní zůstalo jen pramálo prostoru, podle nějž by se dala poznat nepřítomnost dívčina těla. Voda byla tmavá, a čím hlouběji si dívka razila cestu skrz molekuly vody, tím větší temnota ji obklopovala. Přímo se do temnoty propadala.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nell Nell | Web | 12. september 2013 at 18:28 | React

Nedokážeš si představit, jak jsem šíleně ráda, že píšeš vícedílnou povídku. Aspoň se nemusím bát toho, že to brzo skončí a já si budu lámat hlavu s tím, že se chci dozvědět něco dalšího. Nebo aspoň doufám.

Ta dívka je strašně statečná. Že něco takového dokázala. Nedokážu si představit sebe na jejím místě. Já bych asi šla za ním. I když, těžko říct, vlastně ani pořádně nevím, proč to udělala, tak jak to udělala.

V každém případě jsi to napsala ohromně nádherně. Strašně moc se těším, až sem dáš další kapitolu. Nemůžu se dočkat. :3

2 Liven Liven | Web | 13. september 2013 at 19:01 | React

Můj mozek to prostě nechce přijmout, jak můžeš tak dokonale psát. Připadám si, jako kdyby jsem četla knížku od svého nejoblíbenějšího spisovatele a čekala, co zase vymyslel. Je to nádherný, přímo dokonalí. A věřím, že nebudu jediná kdo ti tohle napíše. Nemám slov. Vážně by jsi měla vydat knížku, ve které by byly všechny tvoje jednodílné a i vícedílné povídky Možná by si to mohla vydat i zvlášť, ale to by ta kniha bylo moc tenká a já by jsem to přečetla straně rychle a to nechci. Strašně bych chtěla ve své knihovničce knížku od autorky s pseudonymem Claire Drayen, jo to by bylo boží.

Těším se na pokračování! :3

3 Nell Nell | Web | 13. september 2013 at 19:52 | React

Ano, přesně tak. Tam prostě není jedna chvíle, která by byla obyčejná.
To slavení Vánoc je úžasné. Strašně se mi to líbí. A bylo strašně krásné, když Patrick řekl to s tím Pravým spisovatelem. Ach. :3
Ta básnička je nádherná. Jak jsem to dočetla, musela jsem to číst dokola a dokola, nějak jsem se potřebovala přesvědčit, jestli se mi to jenom nezdá, nebo tak něco.
Je pravda, že to do filmu dát mohli... ale ono to tam vlastně někde bylo, aspoň náznak, akorát to řekl někdo jiný. Mám pocit, že Patrick. Ale nejsem si tím jistá, takže to neber vážně.

To je jedno, kolik. Všechno je lepší než jeden, protože fakt, za tak krátkou dobu se toho prostě nedokážu nabažit. :3

4 Vivianna. Vivianna. | Web | 14. september 2013 at 11:40 | React

Konečne som natrafila na nejakú poviedku s prvým dielom. Vždy sa mi to podarí tak, že keď si chcem nejakú poviedku prečítať, tak sa už píše nejaká 25. časť. A úprimne, komu by sa to chcelo doháňať, že?

Prejdem k veci. Toto, čo si teraz napísala, ma pripravilo o reč. Ja sa nezmôžem na nič iné, iba nato, že píšeš neuveriteľne. Neuveriteľne krásne, neuveriteľne dokonalo. Tento tvoj rukopis by som okamžite poslala do nejakého vydavateľstva, nech ho vidia všetci. Nemáš sa absolútne začo hanbiť. Keby píšem ako ty, tak by som bola najšťastnejšia. Navštívila som zopár blogov, ktoré píšu poviedky, či už jednodielne, alebo viacdielne. Vždy každý píše inak, osobito. Lenže mnoho ľudí tam píše veľa nepodstatných vecí. No ty si to napísala tak, že som veľmi zvedavá, čo bude ďalej a do deju si ma úplne pohltila. Čo sa niekomu samozrejme nepodarí. Presne, ako napísala slečna Liven nado mnou. Mať tak vo svojom kútiku na poličke knižku od Claire Drayen, by bola nesmierne veľká pocta. Veľmi preveľmi sa teším na ďalšiu časť! (:

5 Infinity Infinity | Web | 17. september 2013 at 19:19 | React

Tvoje povídky já mám prostě nejradši. Jsou napsané nejkrásněji ze všech na portálu blog.cz. Nikdo neumí pojmout příběhy tak silně a emočně jako to umíš ty. Nikdo nedokážu ze všech bloggerek to, co ty. Je jasné, že se jednou staneš spisovatelkou. Je to naprosto jasná a hotová věc.
Neuvěřitelná povídka, já prostě nemám slov. :3

6 skylar... skylar... | Web | 20. september 2013 at 21:08 | React

Krásné to je. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama