Forbidden wishes - part 2/?

20. september 2013 at 19:40 | Claire Drayen |  oblivion

Zakázaná přání

- vícedílná povídka

cute | Tumblr



Voda byla tmavá, a čím hlouběji si dívka razila cestu skrz její molekuly, tím větší temnota ji obklopovala. Přímo se do temnoty propadala.
V první chvíli se nadechla nosem. Namísto kyslíku se jí však dýchacími cestami rozlila voda. Zakašlala a lapla po troše vzduchu, ale výsledkem bylo jen víc vody v jejích plicích. Mozku chvíli trvalo, než mu došlo, co se děje, ale tělo se už připravovalo. Zrychlil se jí tep, zornice se rozšířily a ona cítila adrenalin ve svých žilách. Navzdory faktu, že ještě před několika vteřinami spala, její svaly byly náhle spolehlivější, než kdy jindy. A kdybychom pominuli fakt, že byla obklopena vodou, spatřili bychom malinké krůpěje potu na jejím čele.
Její tělo se náhle začalo zmítat, ve snaze dostat se na hladinu a získat tak životně důležitý kyslík. Byla dobrých deset metrů pod vodou. Cítila paniku, ale především strach, že její tempo nebude stačit. Ruce natahovala k hladině, skoro jakoby tam nahoře někdo měl být, zachytit ji a vytáhnout. Jenže aniž by o tom sama měla ponětí, byla uprostřed klidných sladkých vod.
V půlce cesty ji napadlo, že se jí to celé jen zdá. Ale bylo to tak reálné, voda v hrudníku, který se jí svíral čím dál tím víc i ty paprsky světla, jež do tmavě modré vody vnášely alespoň trochu světla a ukazovaly jí nízké vlnky na hladině, která byla ještě několik metrů nad ní. Tělo toužilo po kyslíku, ale ona věděla, že mu to nemůže dopřát. Zakazovala si vůbec otevírat pusu.
Její svalstvo, které už nemělo z čeho čerpat energii, pomalu sláblo. Něco podobného se dělo i s její myslí. Viděla hůř, kužel světla už nebyl tak jasný. Z posledních sil se nutila hýbat, věřila, že to dokáže. Avšak pouhý metr pod hladinou, nad níž bylo jistě tolik vzduchu, který ona tak zoufale potřebovala, selhala. Víčka se pomalu zavírala a ona se opět začala propadat do temnoty.

Nevěděla o sobě do té doby, než dovnitř oknem vnikl chladný vzduch. A protože byla mokrá až na kost, zima, jež ji pohltila, byla intenzivnější, než prvně ta voda.
Zprudka otevřela oči, všechny svaly se jí stáhly a ústa panicky laply po dechu. Tentokrát se jim kyslíku dostalo. V plicích jí však stále spočívala voda, takže se div neudusila, když se snažila dýchat a kašlat najednou. Přetočila se na břicho a zvedla se na loktech. K tělu jí přiléhalo mokré oblečení a kolem obličeje se po zplihlých vlasech dolů řinuly pramínky vody. Nechápalo to, nedávalo to smysl. Pokud to byl sen, jakto že je promočená? A byla-li to skutečnost, jak se dostala tam a zase zpět?
Když se uklidnila, přetočila se zase zpět a zvedla se do sedu. Seděla vedle převrácené postele, a když se rozhlédla po místnosti, spatřila rozbité okno, zotevírané skříně a věci poházené po zemi, včetně knih se zohýbanými stránkami a střepy skla. Jejím tělem se rozlil nepříjemný pocit. Napínala uši, jestli neuslyší ty, kteří to všechno způsobili, ale kromě ní už tam nikdo nebyl. Hledali mě. Pomyslela si. Ale nenašli, protože byla pryč. Celou tu dobu, po kterou oni převraceli její nový byt vzhůru nohama. A v tu chvíli jí to došlo. Někdo ji zachránil. Ne, ne někdo, ale něčí přání.

- : - : - : - : - : - : -

Seděl u stolu, lokty opřené o jeho desku a svoje čelo položené v dlaních, oči zavřené. Před ním ležel dopis. Zdál se téměř nedotčený, skoro jakoby se na něj on sám bál sáhnout.
Snažil se jí to vymluvit už předtím, že útěk je hloupost, která nic neřeší, a že dříve nebo později by ji chytili. Tehdy to však bral čistě jako teoretickou konverzaci a neměl ponětí, že ona to cítila jinak. Tušil, k jaké skupině se přidala. Práce úředníka v tajných složkách vyžadovala vědět o potenciálních povstalcích, o lidech, kteří už několik měsíců nebyli spatřeni. Předpokládal, že se zkrátka dostala do jedné z nejbližších. V duchu se mu vykreslovala mapa, na níž byly jisté oblasti ohraničeny červenou barvou.
V době, kdy takhle seděl, duchem jinde než kde se nacházelo jeho fyzické tělo, byly na cestě jednotky, které dostaly anonymní tip. Nevěděl, kdo tuhle informaci tajným složkám sdělil, jen si přál, aby byla v pořádku, v bezpečí. Obětoval by tomu klidně všechna svá přání, která mu kdy měla být poskytnuta. Přemítal, jestli je vůbec možné tohle přání splnit a vzpomínal na své dětství, kdy mu otec poprvé o přáních řekl.
"Proč maminka tolik pracuje?" ptal se tehdy svého otce.
"Potřebuje získat přání."
"Ale proč kvůli tomu musí pracovat? Stačí si to prostě přát ne?" nechápal stále.
"Víš, 90% z toho, co si přeješ, se nikdy nesplní. Lidi to chtěli změnit a povedlo se. Je to trocha za velkou oběť. Ale i ta trocha za to stojí." řekl s pohledem upřeným na svého syna "Už i ty máš od dětství v hlavě umělé buňky, díky kterým jsi propojen se Systémem, ostatně jako všichni kolem."

Soustředil se na ty pomyslné buňky ve svém mozku a vyslovil přání. Zapřísáhnul se, že ji najde, i kdyby měla být ta poslední osoba, kterou kdy uvidí.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 skylar... skylar... | Web | 20. september 2013 at 21:36 | React

taky krásné. :)

2 Nell Nell | Web | 21. september 2013 at 16:50 | React

Sedím s otevřenou pusou a vykulený,a očima, ani už nevnímám hudbu, která mi hraje ve sluchátkách. Snažím se nalhat si, že můj život za něco stojí, ale po tom, co jsem si tohle přečetla, to není nic jednoduchého.
Tohle je nádhera. Něco tak dokonalého, že to dokážeš vymyslet jedině ty. A napsat jedině ty. Tohle je úžasný nápad dokonale zrealizovaný. Víš, že bych to chtěla umět? Nebo celkově, chtěla bych, aby to s tím přáním existovalo. :3
Claire, ty jsi úžasná! Jestli se v budoucnosti nebudeš věnovat psaní, najdu tě a přesvědčím tě, že ses rozhodla špatně!

3 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 21. september 2013 at 20:51 | React

Je to úžasný. Jdu si hned po napsání tohoto komentáře přečíst první díl a budu se těšit na další. Je to fakt luxus...

4 Infinity Infinity | Web | 21. september 2013 at 21:10 | React

Tak ten konec jsem nečekala a je to prostě dokonalé. Nechápu, jak něco takového zvládneš napsat. Jsi pro mě nekonečnou inspirací, navždycky. :))

5 jass jass | Web | 22. september 2013 at 10:02 | React

Dobre, prečítala som si to, ale najprv odpoviem na komentár, lebo musím predýchať túto.. dokonalosť.

Čo?! :D Nemyslíš to vážne, že to ty hovoríš práve mne. Ale keďže si to ty - a ty máš dobrý nos na písanie a spisovateľov -, tak ti uverím. Ako ti mám za toto poďakovať?! :o ďakujem. fakt, veľmi veľmi ti ďakujem.

Je toto naozaj nejaký prvý apríl?! Ty, čo v každej poviedke obsiahneš snáď každú existujúcu emóciu, a robíš to bravúrne, hovoríš mne, že som to napísala precítene?! :o Bože. Ďakujem. Strašne moc ti za to ďakujem. Vždy som si myslela, že ľudia mi píšu, že píšem dobre len zo slušnosti, ale po tom tvojom komentári... sa mi akoby vrátilo to dávno stratené sebavedomie.

Niekto mi už tuším písal, že pokračovnie by bolo fajn, ale už by som nevedela o čom písať, možno by som tam musela pchať lásku, a to by ten príbeh stratil tú pointu, to čaro, lebo konečne sa mi podarilo napísať jednorazovku, ktorá nie je o láske. :D

Áno, chystám jednu novú, ale uvidím, kedy ju pridám, lebo to bude také zvláštne. :D Niečo na štýl PLL, možno. :3

Dobre. Predýchala som to a môžem sa vyjadriť k tomuto príbehu.

Keď som uvidela tento článok, rýchlo som si prečítala ten minulý diel. A ako vždy, len som zírala, či je možné, že to napísala 14,5 ročná dievčina. Bolo to ako vždy dokonalé.

Keď som čítala tento diel, pusa sa mi ani na sekundu zase nezatvorila. Celé to s tou vodou... Furt som nad tým špekulovala, a potom keď si prišla s tým "přáním", bola som už úplne zmätená. Ale ten koniec. :o Panečku na nebíčku. Je to sci-fi. Vieš ako som tancovala fangirl dance keď som to zistila?! Asi už vieš že sci-fi milujem, a tie sci-fička od teba sú také... Také rozdielne od ostatných. :3 Také od teba.
Claire Drayenová, ďakujem ti za ten komentár, naozaj si mi zdvihla ebavedomie, a mne je teraz ľúto, že nedokážem chváliť tak ako ty, lebo si zaslúžiš všetku chváľu na svete, všetky krásne slová, ktoré boli kedy vymyslené. Máš obrovitánsky talent.

6 Nell Nell | Web | 22. september 2013 at 10:46 | React

Já mám teda radši Liama než Joshe. Ale stejně, knižní Peeta je děcko, knižní Hurikán je někdo, kdo se o sebe dokáže postarat.
Jo, asi to pak vyjde nastejno. I když nemít ráda Hurikána je podle mě trochu jednodušší. :D
Děkuju. :3 A nemáš za co, já jsem ti to fakt strašně moc nechtěla pokazit. Akorát nevím, kde přesně jsi, abych třeba něco někdy nevyzradila omylem. To by mě dost naštvalo, a tebe asi taky.

Zasloužíš si mnohem víc, ale já si neumím tak úžasně hrát se slovy, jako to dokážeš ty, takže se musíš spokojit s tím, co je.
Jo, to je pravda, já bych tě taky viděla. To by bylo boží! :3
Nejlepší čtenářka? Ah, to je pocta. Ty jsi zase nejlepší... writer (já to nedokážu říct česky, aby to neznělo divně), kterého znám. :3
Feelsovat, to já umím. Moc dobře. A hlavně když mám proč. :3

7 Cata Cata | Web | 22. september 2013 at 12:17 | React

Úžasné!
Moc se mi líbí nápad s přáními. Kéž by to tak někdy fungovalo! :)
Povedlo se ti vystihnout okamžik napětí, kdy jsem málem taky nedýchala. A pak závěr...boží!

8 S-hejvi S-hejvi | Web | 22. september 2013 at 12:39 | React

tak to je luxusní! máš úžasnou fantazii..:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama