Soon there's gonna be nothing left

10. december 2013 at 19:40 | Claire Drayen |  pieces of my life



Indie | via Tumblr

Bylo to jako výjev z filmu Válka světů s Tomem Cruisem. Nebo alespoň mě to tak připadalo.
Venku se už tak před hodinou snesla tma, ale stále šlo ještě s přehledem spatřit obrysy vrcholků jak nižších, tak i těch vyšších smrků. V té době ještě nebyl sníh, a proto jsem se musela mezi těmi jednotlivými oblouky orientovat podle paměti. Doma jsem byla víceméně sama, a tak bylo téměř nemožné nezaznamenat hluk přicházející zvenku. Ten zvuk jednoznačně vznikal důsledkem činnosti nějakého většího mechanického stroje. Přistoupila jsem blíž k prosklenému oknu vedoucímu na menší balkón a ihned spatřila světlo. Uprostřed lesa. Nebýt toho hluku, bývala bych si myslela, že se někdo rozhodl postavit si tam perníkovou chaloupku. Zprvu jsem to nechápala, snad mě to i trochu děsilo, nejspíš proto, že celá situace matně připomínala právě ty obludné stroje z Války světů. Vnímala jsem, jak se mi maličko sevřel hrudník, a já přestala dýchat, jak jsem znehybněla a o to víc cítila zvedající se chloupky v mém zátylku.

Přistoupila jsem blíž, aby mi neunikl jediný detail, bála jsem se toho, co by to světlo mohlo znamenat, i přestože mi bylo jasné, že žádní mimozemšťané nepřišli, aby okupovali Zemi. To všechno se sehrálo v sotva pěti vteřinách, než jsem si konečně připustila jediné možné a logické vysvětlení. Kmen padající k zemi stejně bezvládně, jako lidské tělo, mi mou domněnku ihned potvrdil. Zamrazilo mě a já nedokázala víc, než hledět doprostřed toho světla, které bylo jen prozatím obklopeno stromy.

O pár dní později, kdy se mi hlavou honily jiné myšlenky, tenkrát výraznější než vzpomínka na světlo mezi stromy a hluk velikého stroje, jsem se do lesa vydala, už ani nevím proč, snad abych udělala pár fotek nebo do plic jenom nabrala nějaký ten čerstvý vzduch. Hleděla jsem si pod nohy a vstoupila na pěšinku, kterou v prvních deseti metrech obklopovaly stromy. Nebýt výrazně zvýšené vůně mízy, ani bych nevzhlédla a ničeho bych si nevšimla. V první vteřině jsem sebou trhla, na ten výjev jsem nebyla připravená a jsem si jistá, že kdyby ano, ani bych do toho lesa nechodila. Pak mě popadl vztek, lítost a bezmoc. Po jedné straně tvořila menší prostranství blíž zpět k civilizaci řada stromů, ale pak najednou nic, prázdno, a až pak zase dál další stromy. Měkká půda zmizela, zakryla ji těla mrtvých. Ve vzduchu visel pach krve stromů.

Někdo by se mohl ptát, proč mi to nebylo jedno, není žádná novinka, že se kácí lesy. Takže, proč mi na tom tak záleželo? Zaprvé jsem samozřejmě úplně proti srovnávání našeho přirozeného prostředí se zemí, ať už se to děje kdekoliv a zadruhé, tohle je vlastně můj les. Znám ho vcelku skrz naskrz. Je to to jediné místo na Zemi, které mám vážně ráda a je mi zároveň kdykoliv a bez omezení přístupné, tvoří můj domov. Je to nejkrásnější místo v celém městě. Znám vůni vzduchu, který tam je, znám uspořádání stromů, znám měkkost tamního jehličí i to, jak zní šustění listů v korunách buků, jež tam mezi smrky rostou úplně běžně. A děsí mě představa, že bych o to všechno měla přijít.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.

- útržek z básně Les od Oldřicha Mikuláška
 

1 person judged this article.

Comments

1 Jass the Neverlander Jass the Neverlander | Web | 13. december 2013 at 18:54 | React

Ach, Clare. Nádherné, smutné, dojímavé, úžasné. <3
Keby mne toto urobili s mojím lesom by som bola fakt nešťastná, ale ty si to nádherne vyjadrila. :3

Na blogspote sa vyznám keďže som tam už pár stránok mala, v tom by problém nebol, lenže by mi tam asi chýbala tá atmosféra blogu.cz. :3

Júú, ďakujem. <3 Snažila som sa napísať ju čo najlepšie, lebo som chcela tej knihe nejako vzdať poctu, ak chápeš čo myslím. :3

Ja osobne som to čítala po slovensky, ale mám to doma aj po anglicky keďže to kupujem kamoške k Vianociam, a vôbec mi to nepríde ťažko čitateľné. A keď tak sa spýtaj Nell, ona to čítala po anglicky. :3

Pre veľké pocity neexistujú slová. :3 Ďakujem :) ale som si istá že aj ty by si to napísala skvele, ešte lepšie. :)

Inak prepáč za tú dĺžku, ale ten koment píšem druhý krát a už ma to štve. :D

2 Nell Nell | Web | 15. december 2013 at 9:38 | React

Claire, toto je prostě tak... Uh, domysli si nejkrásnější slovo na světě. Nevím, jak vyjádřit, jak moc se mi líbí všechno, co napíšeš. A tohle bylo nádherné. A chápu tě. Je to hnusné. A možná bych si to ani tak neuvědomila, nebýt toho, jak jsi to všechno napsala.

3 Natt. Natt. | Web | 15. december 2013 at 14:09 | React

Asi by mě to taky mrzelo kdyby se mi stalo něco podobného co tobě. Od narození bydlím na vesnici takže jsem ve velmi úzkém vztahu s přírodou. Sice se chci přestěhovat do města ale přiznávám, že by mi ty kopce, lesy a pole co jsou okolo nejspíš chyběli. Ale asi bych si zvykla... Je to lidská blbost kácet stromy pro peníze. Za boha to fakt nepochopím...

4 TeSs / safe-sound TeSs / safe-sound | Web | 15. december 2013 at 19:42 | React

WOW vůbec nevím co k tomuhle napsat. Je to tak úžasný, že jsem to četla jedním dechem a s pusou dokořán. Nikdy jsem si to nepřipouštěla, ale i já mám vztah k přírodě a když tady kousek od nás rušili další pole jen aby se tu udělali pozemky a mohli se stavit další baráky byla jsem zásadně proti. I když na svojí vesnici nadávám nechci tady žít všude jenom pole, lesy, louky žádná civilizace autobus jsem jede 4x denně, ale ta příroda sem patří chci aby tady byla jinak už to nebude ta vesnice kde jsou 3 baráky obydlené celoročně zbytek jsou jen chaty...

5 Iris Iris | Web | 15. december 2013 at 20:05 | React

Tyjo, to je vážně skvělá povídka. Výborně jsi vyjádřila pocity a tak... a ten úryvek básničky na konci je taky super.
A navíc máš naprosto dokonalou fotku v záhlaví. :-)

6 alfalfa alfalfa | Email | Web | 16. december 2013 at 8:40 | React

Je to krásne napísané, tvoje články sa mi veľmi páčia. Ale je to smutné, dokážem ťa pochopiť prečo ti to prekáža. Ja mám podobný názor, že by sa takéto veci robiť nemali a vždy mi to príde ľúto :(

7 Jass the Neverlander Jass the Neverlander | Email | Web | 20. december 2013 at 10:53 | React

Júúú Claire, ďakujem. (: Teší ma že som ti zlepšila deň, aspoň nejaká pozitívna vlastnosť. :D Ja to používam dennodenne, všetci mi stále hovoria že som blázon. :D
Muahahahhahahahh. ((: ja som skôr zvedavá ako to dopadne. :3

8 Nell Nell | Web | 28. december 2013 at 20:04 | React

Přání na Facebooku mě štvaly vždycky. Kašlu na to, prostě na Štědrý den na Facebook vůbec nejdu, protože mě fakt nebaví prohrabávat se donekonečna trapnými  přáními, než dojdu k vánočnímu příspěvku mé oblíbené stránky. A máš pravdu; prostě je to jenom taková nutnost, asi se jim to nechce psát každému zvlášť.
Ty si to ještě pamatuješ? Já fakt Velikonoce dost dodržuju - možná i víc než Vánoce (teda spíš ty zvyky, no), protože mi ještě nepřijdou tak moc rozšířené a ohrané.
Jako ježka? :D Proboha. Ale každý má něco, já zase každý rok jinak, jak jsem byla chytřejší: nejdřív jako malé dítě, prostě jako Ježíška, pak zas nějak jinak, a nakonec jako Ježíše - toho zarostlého chlapa. Říkám si, jak jsem se na něj mohla těšit. :D
Děkuju, tobě taky, ať je co nejhezčí. :)
Zlodějka knih je fakt tlustá knížka, ale jak už určitě víš, čte se sama. Jsem hrozně ráda, že jsem tě na ni nalákala - a musíš uznat, že ta knížka je opravdu nádherná. A nesmíš se mi divit, že o každé knížce říkám, že je jedna z mých nejoblíbenějších, když jsou třeba všechny takové. Ale Zlodějka knih u mě fakt vede. :3

Vůbec nevadí, že nemáš čas. Sice je to formou soutěže, ale jak jinak to udělat, aby se zapojili právě tak soutěživí jako ty. Ale jde spíš o zábavu, o navrhnutí nových knížek a o čtení vůbec. Protože jsou i takoví, kteří čtou NERADI. Což nechápu. Hlavní ale je, že se zapojíš, nehledě na to, kolik toho přečteš. A já jsem strašně ráda, že ses zapojila. Děkuju moc. (I za Jass a Foster, samozřejmě.)

Přečti si to! Bohužel to ještě není esky, ale anglicky to určitě zvládneš. :)
Ano, ona je prostě ten největší vzor, jaký kdo (kdo píše) může mít. Je geniální.

CLAIRE!!!
Ty dočteš Hunger Games, a řekneš mi to jen tak? Děláš si srandu? Co na to říkáš? Souhlasím s tebou, že ten epilog je strašně pochmurný, přijde mi to stejné jako začátek, jako by se skoro nic nezměnilo. Ale... No, epilog TID je možná ještě horší. Nevím.

Děkuju. Já nevím proč tenhle dar mám, ale prostě mám potřebu přesvědčovat lidi, aby si přečetli tyhle úžasný knížky. A rozhodně to má cenu.
Ten text... Bože, Will je úžasnej. Už kvůli němu si to přečti (spoiler: mám ho radši než Jace, a to je co říct).

Vůbec mi to nevadí, cením si toho, že si to přečteš, a ještě víc, že vůbec napíšeš.
Tušila jsem, že s prvním odstavcem nepůjde než souhlasit.
Uf, lekla jsem se, protože mám v plánu, aby Amy byla zajímavá až moc, ale to všechno přijde. Další kapitolu rozepsanou mám, jakmile budu chvíli doma, napíšu ji. Takže Silvestr nebo tak nějak. :)

9 neighbor neighbor | Web | 29. december 2013 at 19:26 | React

Tento článek, příběh a i nápad je krásný. Lidé nepřemýšlí nad budoucností, nad další generací, která přijde po nás. Žijou pro sebe, proč by je taky mělo zajímat v jakém prostředí budou žít naše dětí a děti našich dětí? Taky mě to trápí a jednou jsme o podobném tématu psala článek na můj předchozí blog. A ke konci toho článku jsem napsala, že jsem to místo navštívila po nějaké době, právě na tom místě, které někdo zpustošil, vytvořil někdo úplně jiný nový lesík. Sice ho netvořily vysoké stromy plné jehličí, ale malé stromečky. A přesně to si přeju, aby se stalo na tom místě, které sis tak moc oblíbila ty. Jednou by těm, co nás připravují o ty největší krásy a domovy, mělo dojít, že dříví je sice důležité, ale o to důležitější je, že s každým vykáceným lesem, neumírá jen čistý vzduch, ale také zvířata, která v něm žily.

10 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 30. december 2013 at 17:26 | React

až teď si uvědomuju, jak moc mi chybělo číst tvoje články.
přijde mi zvláštní, že máš takový vztah k lesům. ale je to krásný. taky mne trápí to, co vlastně celkově všichni dělají s naší planetou, přírodou, co si lidé dělají navzájem..
v místě, kde žiju je lesů tolik, že mi přijdou normální. ale teď mi dochází, že ten čerstvý vzduch a zurčení potůčku, který slyším když si otevřu okno pokoje není samozřejmostí.
ale vlastně se mi stalo něco podobného. v lese jsme s mamkou a bráchou měli také místo, kam jsme chodili. viděli jsme kousek našeho malého města a vždycky jsme tam našly houby a borůvky.. chodili jsme tam od té doby, co si pamatuju, že jsme chodili do lesa. snad ještě před tím, než se narodil bráška. a před rokem, nebo dvěma to nechali pokácet.. hrozně nás to tenkrát mrzelo. kvůli stromům zarůstal pohled na město, houby, ani borůvky už nerostou, pařezy, na kterých jsme sedávali už tam také nejsou a strom, ze kterého jsem jako malá sundavala smůlu a zalepovala si jí mé ruce už tam taky není protože teď je tam paseka..
upřímně si přeju, aby bylo více lidí jako jsi ty. aby více lidí trápilo kácení stromů, protože to není jenom strom. aby bylo více lidí, kteří by bojovali..

11 dajta dajta | Web | 31. december 2013 at 12:39 | React

nejvíc mě uchvátil to doplnění ve stylu úryvku z Lesa, boží boží

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement